31 C 43/2024-149 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , a to buďto přikázáním věci do vlastnictví žalovaných za přiměřenou náhradu či nařízením prodeje nemovitých věcí v dražbě a rozdělení výtěžku mezi účastníky dle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.2. Žalovaní s vypořádáním spoluvlastnictví nemovitých věcí jejich prodejem v dražbě a rozdělením výtěžku mezi účastníky dle velikosti jejich spoluvlastnických podílů v závěru řízení souhlasili. Žalovaná nicméně navrhovala a trvala na tom, aby soud rozhodl o tom, že „vydražitel tyto nemovitosti nabývá prosty všech věcných práv, které jsou uvedeny v oddíle C výpisu z katastru nemovitostí a zatěžují spoluvlastnický podíl žalobce k předmětným nemovitostem“.3. Ve dnech , datum, , , datum, a , datum, proběhla u soudu jednání, kdy soud po provedeném dokazování, při kterém hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, zjistil následující skutkový stav:4. Účastníci řízení jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, to vše zapsáno u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , kdy žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 5/12, žalovaný č. , hodnota, taktéž o velikosti ideálních 5/12, a žalovaná č. , hodnota, o velikosti ideálních 2/12 na uvedených nemovitostech. Podíl žalobkyně je zatížena zástavními právy smluvními k zajištění dluhů a budoucích dluhů žalobkyně až do souhrnné celkové výše 450 000 000 Kč, závazkem nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh a závazkem neumožnit zápis nového zástavního práva namísto starého, to vše ve prospěch společnosti , právnická osoba, (Zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, .)5. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.6. Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.7. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.8. Podle § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.9. S ohledem na to, že účastníci v průběhu soudního řízení dospěli shodně k tomu, že spoluvlastnictví předmětných nemovitostí má být vypořádáno jejich prodejem ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku dle velikosti jejich podílů a tuto variantu vypořádání soudu shodně navrhli, soud návrhu účastníků vyhověl a spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných na předmětných nemovitostech zrušil, nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě a rozhodl o tom, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky v poměru dle velikosti jejich spoluvlastnického podílu. Při formulaci výroku rozhodnutí soud vycházel z aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2018, sp. zn. 22 Cdo 1/2018).10. Svým rozhodnutím soud pouze částečně nevyhověl návrhu žalované č. 2, která požadovala, aby součástí výroku rozhodnutí soudu byla formulace, že „vydražitel tyto nemovitosti nabývá prosty všech věcných práv, které jsou uvedeny v oddíle C výpisu z katastru nemovitostí a zatěžují spoluvlastnický podíl žalobce k předmětným nemovitostem“.11. Soud podotýká, že rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje věci vzniká pouze exekuční titul, který opravňuje kteréhokoliv ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu (rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 1886/2006 – SR 4/2008). Nalézací soud prodej věci nerealizuje a pro další ingerenci soudu po rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutné podání návrhu na výkon rozhodnutí kterýmkoliv ze spoluvlastníků.12. Odborná literatura uvádí, že po nařízení prodeje soudem spoluvlastníci stále mohou věc prodat z tzv. volné ruky, kdy zástavní právo coby právní závada přejde na nabyvatele (§ 1107 odst. 1 občanského zákoníku) s tím, že na smluvních stranách bude záležet na tom, jak si případně ujednají kupní cenu a zohlední v jejím rámci zástavní právo (§ 1888 odst. 2 občanského zákoníku), nebo jej po dohodě se zástavním věřitelem zruší s tím, že bude například zástavní věřitel vyplacen z ceny prodeje. V případě prodeje společné věci v exekuční dražbě či při soudním výkonu rozhodnutí podle § 337h zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zanikají veškerá zástavní práva váznoucí na nemovité věci, takže ani zde není důvod zohledňovat zástavní práva do ocenění nemovitosti. I zde se po realizaci samotného prodeje následně zástavní práva vyplatí a případný výtěžek z prodeje se rozdělí mezi spoluvlastníky podle výše jejich spoluvlastnických podílů, nestanoví-li soud v rozhodnutí výjimečně jinak. {KRÁLÍK, Michal. § 1147 [Přikázání společné věci a její prodej ve veřejné dražbě]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 785, marg. č. 113–116.},13. Pro zásah soudu vypořádávajícího spoluvlastnictví do zástavního práva zřízeného ke spoluvlastnickému podílu vlastněnému jedním ze spoluvlastníků neexistuje žádný zákonný podklad a osud zástavního práva závisí na dalším postupu účastníků. Ze shora uvedených důvodů soud žalované č. 2 v tomto směru nevyhověl.14. Soud žalované č. 2 nevyhověl ani v požadavku, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízní (žalobkyně a žalovaný č. 1 navrhovali, aby soud žádnému z účastníku nárok na náhradu řízení nepřiznal). Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z procesního hlediska představuje tzv. iudicium duplex {KRÁLÍK, Michal. § 1143 [Likvidace spoluvlastnictví rozhodnutím soudu]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 722, marg. č. 101.}, může být tedy zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků, přitom všichni spoluvlastníci v řízení mají postavení žalobce i žalovaného nehledě na to, kdo žalobu podal. Soud pak vydá konstitutivní rozhodnutí, přitom není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout o vypořádání jiným způsobem, než je navrhováno. Vzhledem k tomu účastníci ve svých návrzích ani nemusí nutně uvést konkrétní způsob vypořádání, kterého se při zrušení spoluvlastnictví domáhají. Volba konkrétního způsobu vypořádání je tedy v konečném důsledku výlučně na soudu, který ve věci rozhoduje; ten je přitom vázán zákonným pořadím jednotlivých způsobů vypořádání, v jejichž rámci se pak uplatní vlastní uvážení soudu (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.12.2019, sp. zn. II ÚS 572/19).15. Dle plenárního stanoviska Ústavního soudu ze dne 13.9. 023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, pak v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 občanský soudní řád). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Žádné takové zvláštní důvody soud neshledal, když naopak z hlediska úspěchu ve věci je to žalovaná č. 1, jejímuž návrhu soud zčásti nevyhověl. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl, že náhrada nákladů řízení se nepřiznává žádnému z účastníků.