31 C 58/2025-16 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a smluvní pokutou, jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila a žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, , tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 0,866 % denně z aktuální dlužné jistiny, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z jistiny úvěru, poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši , částka, denně, poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši , částka, , a s poplatkem za službu Informační SMS servis ve výši , částka, denně. První splátka byla splatná dne , datum, , konec úvěrového rámce měl nastat dne , právnická osoba, . (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek a sazebníku).6. Žalovaný svůj závazek nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem žalobkyni nezaplatil a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.9. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele – viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018).13. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o příjmech a výdajích, které jí žalovaný sdělil, tyto údaje a tedy i údaj o částce, která žalovanému měsíčně zbývá a kterou tak žalovaný byl schopen použít k úhradě úvěru, však již dále nijak neověřovala a ani na výzvu soudu k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádná další tvrzení ani důkazy. Pouze z tvrzení žalovaného přitom nelze učinit spolehlivý závěr o výši částky, kterou je žalovaný schopen měsíčně vydat na splátky úvěru, a tedy spolehlivě posoudit jeho úvěruschopnost.14. S ohledem na výše uvedené nelze než dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzením, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tj. zaplatit. Žalobkyně však ani na výzvu soudu nesdělila, kolik žalovaný na předmětný závazek doposud uhradil. V žalobě sice žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil na jistinu 9,28 Kč, nejedná se však o částku, kterou žalovaný uhradil celkem, ale o částku, kterou žalobkyně na úhradu jistiny sama započetla. S ohledem na výše uvedené, kdy soud shledal smlouvu o úvěru jako neplatnou, však musí být na jistinu započteny veškeré platby učiněné žalovaným, na žádné další plnění nad rámec 7 000 Kč však žalobkyně vůči žalovanému nárok nemá. Za situace, kdy žalobkyně soudu ani na základě výslovné výzvy nesdělila, jakou částku žalovaný na předmětný závazek doposud uhradil, a tato skutečnost není zjistitelná ani z přeložených listinných důkazů, nemohl soud posoudit oprávněnou výši případného nároku žalobkyně a nezbylo mu tak než žalobu zamítnout.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, avšak v řízení byl zcela nečinný, žádné náklady řízení nevznikly.