36 C 127/2025-24 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 176,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o půjčce, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, . dne 3.9.2023 (dále jen „banka“). Na základě této smlouvy banka žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se je spolu s úrokem ve výši 20,90% p.a. a poplatky dle obchodních podmínek a ceníku banky zavázala splácet. Protože splátky neplatila řádně a včas, banka v souladu s obchodními podmínkami úvěr zesplatnila dne 17.10.2024. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 10 086,21 Kč. Následně smlouvou ze dne 6.1.2025 postoupila banka pohledávku na žalobkyni, která žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o žalované, tedy adresu jejího trvalého pobytu, rodné číslo, rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání, příjmy a deklarované výdaje, poté provedla lustrace v registrech SOLUS, CBCB a NRKI.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 20.6.2025, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a listinných důkazů, které předložila žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. , právnická osoba, . a žalovaná spolu dne 23.4.2020 uzavřely smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které banka pro žalovanou zřídila a vedla běžný účet č. , č. účtu, (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb). Dne 3.9.2023 spolu uzavřely smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta na účet částka 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 20,90% ročně a splácet půjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 027 Kč (bez pojištění) (návrh na uzavření smlouvy o půjčce, akceptace návrhu, výpis z minutové půjčky). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, banka proto půjčku dne 17.10.2024 zesplatnila, žalovanou o tom vyrozuměla (výpis z minutové půjčky, prohlášení o splatnosti). Žalovaná na půjčku uhradila celkem částku 10 086,21 Kč (výpis z minutové půjčky). Banka pak smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, ze dne 6.1.2025, potvrzení úplaty), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 16.1.2025 (oznámení o postoupení pohledávek).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela banka především z toho, co jí o sobě sdělila žalovaná; žalovaná deklarovala svůj příjem 20 000 Kč měsíčně, který banka „ověřila“ pomocí statistického nástroje. Výdaje zohlednila vyšší, než žalovaná deklarovala, ve výši 15 140 Kč, když z toho na splátky dosavadních půjček zohlednila částku 3 280 kč, na bydlení a úvěr na bydlení 5 000 Kč, na živobytí 4 860 Kč a na ostatní výdaje 2 000 Kč. BRKI a NRKI byly bez negativního záznamu, v SOLUS nezjištěn dluh po splatnosti (protokol o ověření úvěruschopnosti).7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh u žalobkyně uhradila více.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice uváděla, že ověřila příjmovou stránku žalované, zjišťovala její zaměstnání i výdaje, avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila; naopak z protokolu po ověření úvěruschopnosti se podává, že příjmovou stránku žalované vzala toliko v jí deklarované výši, když možnost jejího výdělku ověřila statistikou, nikoliv reálnou pracovněprávní smlouvou a výplatními páskami či jiným věrohodným způsobem. Rovněž výdaje deklarované žalovanou sice navýšila, aniž však se zabývala ověřením jejich konkrétní skutečné výše např. tím, že by si vyžádala např. doložení skutečných žalovanou hrazených výdajů na bydlení (v závislosti na typu bydlení), ceny energie, a výdajů na dopravu, případně zjišťovala jiné její nezbytné pravidelné výdaje. Vycházela toliko tedy z částek, které žalovaná uvedla, popř. tyto statisticky ověřila či navýšila, však tyto částky stanovené tímto způsobem nemusí vůbec vycházet z reálného podkladu a odpovídat skutečné situaci žalované. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaná v žádosti sdělila, potažmo ze statistických údajů, které nemusí u konkrétního spotřebitele vůbec odpovídat jeho reálné situaci. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč, ale uhradila dosud toliko částku 10 086,21 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 9 913,79 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Záko