36 C 182/2025-34 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 20 682 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne 8.4.2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy ve znění dodatků č. , hodnota, uvedená společnost žalované postupně poskytla úvěr ve výši 22 300 Kč na účet žalované, z něhož před poskytnutím úvěru zaslala verifikační platbu. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem do 27.7.2024. Žalovaná dluh zcela neuhradila ani po jeho splatnosti, uhradila toliko částku 6 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace z dlužnických registrů (SOLUS, z.s.p.o., CNCB-Czech non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB), avšak listinami k prokázání toho nedisponuje.3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 6.8.2025, se ani bez omluvy nedostavila. Z jednání se omluvila žalobkyně, soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z listin doložených žalobkyní a obsahu spisu.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, a žalovaná spolu dne 8.4.2024 uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění dodatků č. , hodnota, , Anonymizováno, byl uzavřen dne 24.5.2024, na základě které byla žalované postupně zaslána na účet č., č. účtu, od 8.4.2024 do 24.5.2024 částka 22 300 Kč (smlouva o úvěru, dodatek č. , hodnota, , doklad o zaslané verifikační platbě). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků uhradit do 27.7.2024 (dodatek č. , hodnota, a 8). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku 6 100 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla dne 6.12.2023 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaná o tom byla vyrozuměna dopisem ze dne 18.12.2024 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 27.7.2024 a podací lístek).6. Při posuzování úvěruschopnosti měla dle tvrzení žalobkyně vycházet uvedená společnost při poskytování úvěru toliko z dlužnických registrů (SOLUS, z.s.p.o., CNCB-Czech non-Banking , právnická osoba, , z.s.p.o. a CBCB). Žádné důkazy k prokázání ověřování úvěruschopnosti žalovaného však nepředložila s tím, že jimi nedisponuje.7. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná a netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh uhradil více, než je v žalobě tvrzeno.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ní vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; žalobkyně sice uvedla, že žalovaná byla lustrována v dlužnických registrech, žádné listiny k důkazům však nedoložila. Žalobkyně pak netvrdila ani neprokazovala, že by její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala příjmy žalované a její nutné výdaje. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalované a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 22 300 Kč, ale uhradila toliko částku 6 100 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 16 200 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.16. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevila být splátkou přiměřenou s ohledem na to, že poměry žalované ani v době žádosti o úvěr nebyly zjišťovány a ani nyní nejsou soudu či žalobkyni známy.17. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí jejich náhrada z 56 % (úspěch žalobkyně 78% - 22% její neúspěch). Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek 828 Kč, odměna advokáta za dva úkony první služby učiněné do 31.12.2024 (převzetí zastoupení, předžalobní výzva) po 300 Kč/úkon, odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 400 Kč (podání žaloby) učiněný po 1.1.2025, paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč/úkon a náhrada za DPH, jehož je advokát plátcem. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový charakter žaloby. Náklady tedy celkem činí 2 401 Kč, žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 1 345 Kč.