36 C 262/2025-107 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 60 571 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne 12.10.2023. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč dne 13.10.2023. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 69,09 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 3 226 Kč splatnými ke každému 15.dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2023. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, poslední splátku uhradil 13.3.2024. Se splátkou č. 6 splatnou dne 15.4.2024 se dostal do prodlení 65 dnů a k datu 19.6.2024 tak došlo dle smlouvy k zesplatnění úvěru. Jistina včetně nesplacených úroků, které se dle smlouvy staly její součástí, činila 43 312,94 Kč. žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč za prodlení se splátkami 6 a 7, náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny úvěru od 21.6.2024 do data vyhotovení žaloby, která činí 16 071,49 Kč. Celkem žalovaný dle sdělení žalobkyně na dluh uhradil 17 130 Kč. Žalovaný na svůj dluh dále neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že vycházela z výsledků lustrace žalovaného v rejstřících NRKI a SOLUS, z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, když ověřila, že čistý průměrný měsíční příjem žalovaného je 27 032 Kč. Žalovaný dále prohlásil, že náklady na bydlení má 4 028 kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, na spoření zasílá částku 8 000 Kč a na jiné dluhy platí splátky ve výši 4 000 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně přičetla částku životního minima ve výši 4 860 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytovaný úvěr hradit.3. Žalovaný soudu s sdělil, že dluh vůči žalobkyni uznává a žádá o splátkový kalendář se splátkami ve výši 3 000 Kč.4. Soud ve věci nařídil jednání, ze kterého se žalovaný omluvil. k jednání se dostavil zástupce žalobkyně.5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 12.10.2023 uzavřeli prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru (odeslání 1Kč na účet žalovaného, odpovědní SMS žalovaného, návrh na uzavření smlouvy a akceptace), na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. 02538254028/3030 dne 13.10.2023 částka 40 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částce 3 226 Kč splatných ke každému 15.dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2023 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Součástí splátky byla rovněž splátka na pojištění úvěr splácet po 395 Kč měsíčně, ke kterému žalovaný přistoupil (přistoupení k pojištění a informace o pojištění). Žalovaný neuhradil přes písemné upomínky žalobkyně splátku splatnou dne 15.4.2024 a dostal se do prodlení s jejím zaplacením o délce 65 dnů; k datu 19.6.2024 došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně žalovaného vyrozuměla (přehled splátek, výzvy k zaplacení ze dne 16.5.2024, 17.6.2024, vyrozumění o zesplatnění ze dne 19.6.2024). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 17 130 Kč (přehled splátek). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby znovu k úhradě dluhu vyzvala (předžalobní výzva ze dne 10.10.2024, poštovní podací arch).7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u spol. , právnická osoba, .na dobu neurčitou s měsíčními příjmy 27 032 Kč. Je ženatý, avšak s manželkou nebydlí ve společné domácnosti, bydlí ve vlastním, jeho náklady na bydlení jsou 4 028 Kč měsíčně, na spoření vynaloží měsíčně 8 000 Kč, na splátky 4 000 Kč a na dopravu, kurzy či záliby 0 Kč. K tomu žalobkyně připočetla částku 4 860 kč jako životní minimum. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila dokladem o připsaných částkách na účet č. , č. účtu, , který je označen jako „Výpis transakcí z účtu mamky“, včetně příslušných výplatnic za období květen, červen, červenec, srpen, září a říjen 2023. Výdaje žalobkyně dále nijak neověřovala, kromě lustrací žalovaného v NRKI a SOLUS, kde zjistila, že má žalovaný i jiný dluh, nikoliv však dluh po splatnosti.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice z žádosti žalovaného o spotřebitelský zjistila od žalovaného určité základní informace o jeho příjmech i výdajích, příjmovou stránku žalovaného ověřila z výplatních pásek, nicméně výdajovou stránku žalovaného nijak neověřovala a od žalovaného si příslušné doklady ke svým tvrzením nevyžádala; neověřila žádným způsobem jeho tvrzení, že bydlí ve vlastním s náklady toliko 4 028 Kč měsíčně, dále přecházela jeho sdělení, že jeho výdaje na dopravu, záliby (a zřejmě i stravu činí 0 Kč a toto vzala do úvahy pouze s tím, že uvažovala o připočtení částky životního minima. Takový postup však dle názoru soudu k řádnému ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepostačuje; postup poskytovatele úvěru s odbornou péčí v sobě zahrnuje dostatečné zjištění a ověření rovněž výdajů žadatele o úvěr, které je nutné porovnat s jeho příjmy. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.15. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno,