36 C 389/2024-63 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 152 704,55 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou spolu účastníci uzavřeli dne 1.12.2022, a ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou spolu účastníci uzavřeli dne 16.8.2021. Úvěrový rámec byl u první smlouvy sjednán na částku 20 000 Kč a u druhé smlouvy na částku 130 000 Kč; žalovaný byl pak oprávněn čerpat oba úvěry z kreditních karet a zavázal se je splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které však nedodržel. Žalovaný za trvání úvěrového vztahu načerpal z prvního úvěru celkem částku 64 638 Kč a uhradil částku 56 250 Kč; z druhého úvěru načerpal částku 269 500 Kč a uhradil 209 000 Kč. Oba úvěry žalobkyně pro neplacení ke dni 12.6.2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jejich úhradě. Na dluh žalovaný pak již neuhradil ničeho, ač k tomu byl vyzván právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrových smluv doplnila, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s tím, že v registrech CEE a ISIR nebyl žalovaný nalezen, nebyl nalezen ani žádný závazek žalovaného po splatnosti. Žalobkyně komplexně vyhodnocuje tzv. „MLS“ jak klienta, tak jeho domácnosti, přičemž vychází jak z údajů poskytnutých klientem, tak statistických údajů obsahujících součet životních minim členů domácnosti, očekávaných minimálních nákladech na bydlení založených na statistických datech ČSU a Mps. V daném případě vycházela z toho, že příjem žalovaného je 25 000 Kč, resp. při druhé žádosti již 38 000 Kč měsíčně, od toho bylo odečteno životní minimum, životní minimum na 1 vyživované dítě a splátky jiným společnostem ve výši 5 528 Kč, resp. 4 750 Kč. Při druhé žádosti o úvěr byla zohledněna i splátka předchozího úvěru u žalobkyně ve výši 3 796 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí ve vlastním bytě/domě, má 1 dítě a další člen domácnosti má příjem 6 000 Kč. Dále zohlednila normativní náklady na bydlení ve výši 4 227 Kč a v případě druhé žádosti ve výši 13 561 Kč. Při výpočtu „MLS“ domácnosti vzala dále v úvahu příjem dalšího člena domácnosti 6 000 Kč a splátky jiným společnostem 9 954 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 9.5.2025, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 16.8.2021 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, z níž byl oprávněna opakovaně čerpat peněžní prostředky až do úvěrového limitu, který byl dodatky k úvěrové smlouvě navýšen až do výše 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky splácet v pravidelných splátkách ve výši 2,92% (min. 400 Kč) ke každému 20.dni v měsíci (formulář pro standardní informace, smlouva o úvěru, dodatky k úvěrové smlouvě). Žalovaný úvěr čerpal, ale splátky nehradil, až žalobkyně úvěr ke dni 12.6.2024 zesplatnila; z karty vyčerpal finanční prostředky celkem o objemu 269 500 Kč, na splátkách uhradil částku 209 000 Kč (výpis čerpání úvěru, splátek a úhrad od žalovaného, zesplatňující dopis). Žalobkyně a žalovaný spolu dále dne 1.12.2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta, z níž byl oprávněn opakovaně čerpat peněžní prostředky až do úvěrového limitu, který činil 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky splácet v pravidelných splátkách ve výši 4% (min. 400 Kč) ke každému 20.dni v měsíci (formulář pro standardní informace, smlouva o úvěru). Žalovaný úvěr čerpal, ale splátky nehradil, až žalobkyně úvěr ke dni 12.6.2024 zesplatnila; z karty vyčerpal finanční prostředky celkem o objemu 64 638 Kč, na splátkách uhradil částku 56 250 Kč (výpis čerpání úvěru, splátek a úhrad od žalovaného, zesplatňující dopis). Následně žalobkyně žalovaného vyzvala prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby (předžalobní výzva, podací arch).6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně v rámci své metodiky při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný, a dále ze statistických údajů. Žalovaný sdělil, že je svobodný, má 1 dítě, bydlí ve vlastním bytě/domě, je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč měsíčně čistého, ve druhém případě již s příjmem 38 000 Kč měsíčně čistého. Výdaje domácnosti činí 8 000 Kč, ve druhém případě uvedl 9 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 6 000 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s tím, že v registrech CEE a ISIR nebyl žalovaný nalezen, z NRKI zjistila, že žalovaný splácí na jiné úvěry měsíčně 5 328 Kč, domácnost splácí splátky ve výši 9 754 Kč. Příjem žalobkyně ověřil výpisem z účtu žalovaného č., č. účtu, za měsíce srpen 2021, kdy tento činil 20 984 Kč, červenec 2021, kdy činil 26 849 Kč, červen 2021 kdy činil 26 489 Kč. Před poskytnutí druhého úvěru již příjem žalovaného neověřovala. Z výpisu z účtu žalovaného pak nebyly seznatelné pravidelné výdaje žalovaného vynakládané na bydlení, dopravu, jídlo apod.7. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než tvrdila a prokazovala žalobkyně.8. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platné smlouvy o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Toto však žalobkyně neučinila. Žalobkyně sice před poskytnutím prvního úvěru ověřila tvrzené příjmy žalovaného, jeho výdaje však nikoliv. Vycházela přitom tedy z informací, které jí o svých výdajích sám sdělil, a tyto dále hodnotila se statistickými údaji (životní minimum, životní minimum nezaopatřeného dítěte, normativní náklady na bydlení). Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u