36 C 398/2024-55 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 757 042,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru. Účastníci spolu nejprve dne 6.12.2021 uzavřeli rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný současně požádal o úvěr ve výši 800 000 Kč. Úvěr byl schválen a dne 7.12.2021 žalovanému vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle podmínek banky ve splátkách po částce 11 415 Kč počínaje 14.1.2022 a s poslední splátkou splatnou 14.1.2032. Žalovaný splátky řádně hradil do 24.2.2024. Od 24.5.2024 již splátky nehradil vůbec a žalobkyně proto úvěr ke dni 24.7.2024 dle podmínek zesplatnila. Žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 251 139,60 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 39 564 Kč, je ženatý, žije v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Příjmy ostatních členů domácnosti jsou 17 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení jsou 13 000 Kč, za léky, jídlo a dopravu utratí 8 000 Kč a na jiné splátky úvěrů vynaloží částku 12 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy z vpisu z účtu, žalovaný doložil souhlas manželky s úvěrem, nahlédla do bankovního registru klientských informací a porovnala uvedené výdaje se statisticky podloženými modely. Zohlednila rovněž výdaj na vyživovanou osobu po 2 420 Kč.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 21.2.2025, se ani bez omluvy nedostavil.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 6.12.2021 uzavřeli rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. , č. účtu, a její součástí byla současně smlouva o úvěru (rámcová smlouva). Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč dne 7.12.2021 na jeho běžný účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet dle podmínek banky ve 120 měsíčních splátkách po částce 11 415 Kč počínaje 14.1.2022 a s poslední splátkou splatnou 14.1.2032 (rámcová smlouva, splátkový kalendář, doklad o čerpání úvěru). Dodatkem č. , hodnota, a 6 byla na základě žádosti žalovaného upravena splatnost splátky k 21, resp. k 24.dni v měsíci a to od listopadu 2022. Dodatkem č. , hodnota, pak byla splátka splatná v březnu a dubnu 2024 odložena a další splátka byla splatná až v květnu 2024 (dodatky ke smlouvě). Žalovaný od května 2024 splátky nehradil; žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 24.7.2024, jímž současně žalovaného vyzvala k úhradě dluh před podáním žaloby (dopis z 24.7.2024). Žalovaný se pak na běžném účtu č. , č. účtu, dostal v rozporu se smluvním ujednáním do záporného zůstatku ve výši -1500 Kč (mimořádný výpis z účtu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 39 564 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila výpisem z účtu. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti, že příjmy manželky jsou 17 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení u nich činí 13 000 Kč, za léky, jídlo a dopravu utratí měsíčně 8 000 Kč a na jiné splátky úvěrů vynaloží částku 12 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy z vpisu z účtu, žalovaný doložil souhlas manželky s úvěrem. Žalobkyně dále nahlédla do bankovního registru klientských informací a porovnala žalovaným uvedené výdaje se statisticky podloženými modely, kdy výdaje domácnosti dle expertní analýzy vypočetla na 11 590 Kč, výdaje žalovaného na 3 550 Kč, výdaje za vyživovanou osobu 2 420 Kč.6. Žalobkyně sdělila, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 251 139,60 Kč; žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě žalobkyně neprokázala; sice zcela zřejmě zjistila údaje o výši příjmů i výdajů od žalovaného, ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně výdajovou stránku žalovaného nikterak (kromě statistických modelů) neověřovala. Vezme-li soud v úvahu, že splátka úvěru činila 11 415 Kč, pak výdaje, které v žádosti sdělil žalovaný, bez této splátky činí 37 840 Kč. jedná se sice o výdaje, které žalovaný sděloval pro celou domácnost, nicméně za situace, kdy příjmy jeho manželky dle jeho sdělení jsou toliko 17 000 Kč a výdaje na děti jsou stanoveny žalobkyní odhadem na částku 2x 2420 Kč, i tak je patrné, že splátka úvěru v takové výši téměř bezezbytku vyčerpá finanční rozdíl mezi příjmy a výdaji rodiny. Při posuzování a úvaze o výši výdajů je přitom nutné brát v potaz nejen ty absolutně nezbytné (bydlení, jídlo) a reálné (doprava, náklady na provoz vozidla), ale i ty ostatní, jež jsou pro rodinu typické, nutnosti zohlednit i výdaje nečekané a neplánované (statistické modely a výpočty nikterak nevypovídají o okolnostech konkrétního spotřebitele a nenahrazují povinnost zjistit a ověřit výdaje skutečné). Tedy za situace, že žalobkyně tyto výdaje žalovaného a případně i zbytku rodiny nikterak neověřovala, soud nemohl v dané věci učinit závěr o tom, že by skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.