36 C 401/2024-52 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 501 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne , datum, . Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla dne , datum, na účet určený žalovaným a zbytek peněžních prostředků, částku 2 500 Kč, převedla na účet zprostředkovatele coby provizi za zprostředkovaný úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem za jejich půjčení v 40 měsíčních splátkách po částce 1 150 Kč splatnými ke každému 20.dni v měsíci; první splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný splátky neplatil řádně a včas; dostal se do prodlení se splátkou či její částí po dobu delší než dva měsíce a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. K zesplatnění úvěru došlo dne , datum, , téhož dne zaslala žalobkyně žalovanému písemné oznámení o tom, jeho součástí byla i předžalobní výzva. Žalovaný dle žalobkyně uhradil na svůj dluh celkem částku 28 461 Kč. Žalovaná částka pak představuje dlužnou jistinu ve výši 9 501 Kč., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si ověřila příjmy žalovaného, který byl zaměstnán u spol. , Anonymizováno, , Jméno žalovaného B, , s.r.o. a jeho průměrný měsíční příjem činil 41 420 Kč. Ověřila dále, že žalovaný nemá negativní záznam v insolvenčním rejstříku ani evidenci exekucí, uvedl, že bydlí u rodičů, což bylo ověřeno prohlášením rodiče a z výpisu z katastru nemovitostí, a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně výdajů vycházela z čestného prohlášení žalovaného a dále brala v úvahu normativní náklady na nájemní bydlení ve výši 14 197 Kč, které jsou vyšší než tzv. „bydlení u rodičů“, výše životního a existenčního minima jednotlivce, které ke dni uzavření smlouvy činily 4 860 Kč a 3 130 Kč. Přihlédla dále k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016, zejména ke statistice rodinných účtů a výdajů na konečnou spotřebu domácností, prověřovala dále údaje v registru CRIF. Zjistila přitom, že žalovaný již splácí úvěr u , právnická osoba, . s měsíční splátkou 1 580 Kč, ale i tak mu zbývá měsíčně k využití částka 19 633 Kč měsíčně.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil; uvedl, že na dluh již zaplatil částku 30 755 Kč a vzájemným návrhem se domáhal úhrady částky 755 Kč s příslušenstvím od žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouvu o úvěru označil za neplatnou od samého počátku, neboť žalobkyně porušila zákonem stanovenou povinnost ověřit si před poskytnutím úvěru jeho úvěruschopnost. Stačilo, aby doložil kopii dokladu totožnosti a potvrzení přes ID bankovní identitu. Žalobkyně neprověřovala jeho příjmy ani výdaje, jeho náklady na živobytí, jeho další závazky či bankovní účty.4. Z jednání, které se konalo dne , datum, , se žalobkyně omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel z důkazů, které byly obsaženy ve spise.5. Na základě provedených důkazů pak soud zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně a žalovaný spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, dne , datum, částka 27 500 Kč (potvrzení o odeslání úvěrové částky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, schválení úvěru, smlouva o úvěru); částka 2 500 Kč byla podle smlouvy odeslána na účet zprostředkovatele , právnická osoba, č.ú. , č. účtu, jako provize (smlouva o úvěru, potvrzení o odeslání provize). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Datum první splátky bylo stanoveno na den , datum, (smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 28 461 Kč (přehled úhrad – bonita smlouvy).7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán a v čestném prohlášení uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 35 000 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila a vycházela při ověřování z částky 41 420 Kč, když v potaz brala průměr žalovanému vyplacené mzdy za měsíce červen a červenec 2023. U pravidelných měsíčních výdajů vycházela z toho, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů, jeho náklady na bydlení činí 5 000 Kč. To měla ověřeno z čestného prohlášení otce a údaj o vlastnictví bytu z katastru nemovitostí. Zohlednila dále normativní náklady na bydlení, životní minimum a splátku jiného úvěru žalovaného, která byla ve výši 1 580 Kč měsíčně. Žalovaný pak neměl žádný záznam v centrální evidenci exekucí ani insolvenčním rejstříku (potvrzení úvěruschopnosti, čestné prohlášení otce žalovaného, výpis z KN, výpis ins. rejstříku a centrální evidence exekucí). Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně ho k úhradě dlužných splátek upomínala (upomínka ze dne , datum, , , datum, ). Žalobkyně pak žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzval jej k úhradě dluhu před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací lístek).8. Soud při jednání přehlédl a opominul tedy provést důkazy doložené žalovaným k prokázání jeho tvrzení, že na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně (historií pohybů na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, ) od , datum, do , datum, ); z těchto důkazů tedy pak soud nevycházel při vyhlašování rozsudku a ani z nich nemohl vycházet následně, při jeho samotném písemném vyhotovení. Jelikož tedy soud s ohledem na to neměl v době rozhodování o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 755 Kč s příslušenstvím (které navíc žalovaný blíže nespecifikoval) za prokázané, že by žalobkyni cokoliv nad rámec poskytnutého úvěru, jak tvrdil, uhradil, nemohl vyhovět ani vzájemnému návrhu žalovaného na zaplacení částky 755 Kč s příslušenstvím.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se soud s ohledem na výše citovaná ustanovení nejprve zabýval tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě