36 C 412/2024-37 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 31 551,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . dne 7.3.2023. Na základě této smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem za jejich půjčení za dobu řádného trvání smlouvy a smluvenými poplatky. Úvěr měl žalovaný splácet v 14 měsíčních splátkách po částce 1 992 Kč konče poslední splátkou splatnou dne 7.5.2024. Žalovaný dluh zcela neuhradil ani po splatnosti poslední splátky, na dluh celkem uhradil částku 2 000 Kč; a na jistině nadále dluží částku 13 974,23 Kč, na poplatku 11 060,12 Kč, úroku 653,34 Kč a smluvní pokutě částku 5 863,65 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne 20.5.2024 postoupena s účinností k 29.5.2024 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn a před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, jako řidič s měsíčním příjmem 15 130 Kč, což ověřila výplatními páskami. Výdaje žalovaného činily dle jeho vyjádření 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný a žije u rodičů.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a z jednání soudu, které bylo nařízeno na den 28.2.2025, se omluvil. Soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti, pouze za účasti zástupce žalobkyně.4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný spolu dne 7.3.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti téhož dne částka 15 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 7.5.2024 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 2 000 Kč (tabulka umoření dluhu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela uvedená společnost při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán jako řidič u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 15 130 Kč. existenci pracovního poměru žalovaný doložil pracovní smlouvou. Příjmy si uvedená společnost ověřila příslušným výpisem z účtu žalovaného i vyplatnic. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného však žádným způsobem neověřovala; vycházela z toho, že žalovaný sdělil (čestně prohlásil), že jeho výdaje činí 4000 Kč, když v této částce má být zahrnuto jak bydlení (které měl u rodičů), tak veškeré ostatní výdaje (na stravu, dopravu, aj.) Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou ze dne 20.5.2024 s účinností ke dni 29.5.2024 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 14.6.2024 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 10.9.2024 a podací lístek).6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více, než uvedla žalobkyně.7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. , Anonymizováno, má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek, výpisu z účtu, jeho pracovní pomět z pracovní smlouvy, ale výdajovou stránku žalovaného nejen řádně nezjišťovala, ale zejména nijak neprověřovala, resp. nenavrhla a nepředložila žádné důkazy o tom, že se přesvědčila, že výdaje žalovaného ve výši 4 000 Kč pokryjí skutečně jeho veškeré nutné i běžné výdaje (na bydlení, jídlo, dopravu, mobilní telefon, aj). Žalobkyně pak nijak neprověřovala tvrzení žalovaného o tom, že nemá žádné jiné půjčky či úvěry, a to alespoň lustrací v registrech (BRKI, SOLUS). Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč a uhradil na tento dluh dosud toliko částku 2 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 13 000 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck,