36 C 67/2025-32 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 28 148,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, dne 18.11.2023 ve znění smlouvy ze dne 1.12.2023. Na základě smlouvy uvedená společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný se zavázal vrátit částku 30 449 Kč s příslušenstvím do 18.12.2023. Žalovaný však uvedenou částku ve sjednané lhůtě nevrátil; vznikla mu tak povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.11.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena ke dni 5.6.2024 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Pohledávka se skládala z nesplacené jistiny 24 100 Kč, úroku ve výši 5 449 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 147 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně však požadovala úhradu smluvní pokuty toliko ve výši 4 048,8 Kč. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil nic, ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že nedisponuje žádnými důkazy, jimiž by prokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní řádně posouzena. Vzala pak žalobu částečně zpět co do částky 9 597,80 Kč představující kapitalizovaný úrok, náklady na upomínání i smluvní pokutu.3. Soud řízení částečně zastavil co do částky 9 597,80 Kč usnesením ze dne 24.2.2025 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 9.4.2025. v řízení tedy bylo pokračováno ohledně dlužné jistiny ve výši 24 100 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z dlužné jistiny od 8.6.2024 do zaplacení.4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 25.6.2025, se ani bez omluvy nedostavil. K jednání se dostavil zástupce žalobkyně.5. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:6. Společnost , právnická osoba, a žalovaný spolu dne 18.11.2023 ve znění dodatku ze dne 1.12.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru č., hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, v dílčích platbách celkem částka 25 000 Kč (smlouva o úvěru ze dne 18.11.2023, dodatek č. , hodnota, ze dne 1.12.2023, verifikační platba z 18.3.2020, doklady o platbách na účet žalovaného č., č. účtu, ). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků (celkem částku 30 449 Kč) uhradit do 18.12.2023 (smlouva o úvěru). Žalovaný uhradil v několik platbách učiněných v průběhu února – května 2024 částku 800 Kč (tabulka umoření dluhu). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla rámcovou smlouvou ze dne 13.11.2023 s účinností ke dni 5.6.2024 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě, seznam postoupených pohledávek), žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 13.6.2024 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 17.10.2024 a podací lístek).7. Zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nebylo v řízení tvrzeno ani prokazováno.8. Žalovaný pak byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.9. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. V dané věci se jednalo o spotřebitelský úvěr a proto se soud musel zabývat tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto právní předchůdkyně žalobkyně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané a proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..16. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 25 000 Kč, ale zpět vrátil toliko 800 Kč. Soud tedy žalobě po jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení tohoto řízení vyhověl co do částky 24 100 Kč, nicméně ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky ji jako nedůvodnou zamítl.17. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, , C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021).18. Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 500 Kč, jež se mu jevily být přiměřené s ohledem na to, že nezná majetkové poměry žalovaného, které zřejmě nebyly zjišťovány ani v době jeho žádosti o úvěr. Splátky pak soud žalovanému uložil pod ztrátou jejich výhody.19. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem a náleží jí proto jejich náhrada v rozsahu 28% (64% úspěch – 36% neúspěch zahrnující rovněž úroky, kapitalizované úroky z prodlení a smluvní pokutu). Tyto náklady pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 126 Kč, odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 300Kč/úkon, odměna za 1 úkon právní služby (účast na jednání) po 2260 Kč/úkon, 3x režijní paušál po 300 Kč, 1x