12 C 534/2020-45 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] jí byla postoupena pohledávka [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) za žalovaným. Dne [datum] byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] přičemž v rámci smlouvy byl sjednán pronájem přijímacího zařízení: [právnická osoba] [typ zařízení] [anonymizována tři slova] (dále jen„ zařízení“), přičemž přijetí zařízení žalovaný potvrdil na zakázkovém listě ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně porušila své platební povinnosti, odstoupil právní předchůdce dopisem ze dne [datum] od smlouvy, přičemž v souladu s ust. čl. 7. Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] byl žalovaný povinen vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy nepoškozené a funkční zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost porušil, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně v souladu se smlouvou nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Naopak žalobkyně v řízení žádným relevantním způsobem neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému předal jím specifikované zařízení, a to [právnická osoba] [typ zařízení] [anonymizována tři slova]. Pokud žalobkyně prokazovala tuto skutečnost zakázkovým listem, není zřejmé, jaký materiál byl dodán a jaké úkony byly provedeny, neboť v kolonce označené jako„ materiál + provedené úkony“ je obsažen nečitelný záznam, přičemž z čárových kódů vylepených na okraji této listiny žádným způsobem nevyplývá, že by bylo žalovanému předáno zařízení, které je identifikováno těmito kódy. Žádný jiný důkaz žalobkyně k prokázání předání předmětných zařízení nenabídla, přičemž svojí neúčastí na jednání se připravila o možnost poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“). Soud tak žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalovanému, na jehož straně soud jejich vznik neshledal.