8 C 311/2020-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdce, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem na [země], s žalovanou uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku [částka], a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalované uvedla v žádosti o zápůjčku. Smlouva byla dle obchodních podmínek okamžikem poskytnutí zápůjčky. Žalovaná se zápůjčku zavázala uhradit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky dne [datum], což však neučinila ani částečně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná ani poté nic neuhradila, a to ani přes písemnou upomínku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem na [země], uzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o zápůjčce, která soudu nebyla předložena. Internetový formulář„ [typ formuláře] [anonymizována dvě slova]“ nelze považovat za smlouvu o zápůjčce, protože neobsahuje ani základní náležitosti takové smlouvy, jakými jsou označení smluvních stran a projev vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce. Žádná z žalobkyní předložených listin neobsahuje vyjádření vůle žalované uzavřít tvrzenou smlouvu o zápůjčce. Není prokázáno ani poskytnutí částky [částka] žalované, když potvrzení [typ potvrzení] [anonymizováno] prokazuje toliko, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně proběhla dne [datum] platba částky [částka] na jiný bankovní účet, avšak není prokázáno, že by se jednalo o bankovní účet žalované, či bankovní účet žalovanou určený. Za situace, kdy není prokázáno ani uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), ani poskytnutí peněz právním předchůdcem žalobkyně žalované, což by vedlo k závěru o bezdůvodném obohacení žalované ve smyslu § 2991 a násl. OZ, soud žalobu zamítl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ jí tak vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která byla po celý průběh řízení zcela pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že účastnice vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.