15 C 146/2021-25 — Okresní soud v Chebu

1. Návrhem, doručeným soudu dne 23. dubna 2021, se navrhovatelka domáhala rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že manželem od února 2021 nežije, když se odstěhovala ze společné domácnosti po návratu manžela z vězení, že manžel jí zatajil své zadlužení z doby před svatbou a informace o jeho životě, že manželství bylo bezdětné a účastníci nemají společný majetek. 2. Manžel navrhovatelky se k návrhu nevyjádřil a opakovaně se bez předchozí omluvy nedostavoval ani k nařízeným jednáním před soudem. Teprve neúčast na posledním jednání konaném dne 14. února tr., předem omluvil. Významný důvod své nepřítomnosti ale soudu nesdělil. 3. Z účastnického výslechu navrhovatelky soud zjistil skutečnosti uváděné v návrhu. Navrhovatelka dále vypověděla, že nyní již bydlí opět ve svém bytě, z nějž se její manžel odstěhoval. Důvodem podání návrhu byly nejen uváděné skutečnosti, ale také uvěznění manžela pro neplacení výživného na jeho dítě z předchozího vztahu s jinou ženou a manželova nevěra. Vyloučila zároveň obnovení manželského společenství. 4. Z oddacího listu soud zjistil prohlášení o manželství před matričním úřadem dne [datum]. Výpis z informačního systému základních registrů pak prokázal tvrzení navrhovatelky o tom, že účastníci nejsou rodiči dosud nezletilého dítěte. 5. Soud upustil od provedení účastnického výslechu manželky navrhovatelky v souladu s § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ ZŘS“), neboť ten se jeho provedení zjevně záměrně vyhýbal, když účast tohoto účastníka na jednání se soudu nepodařilo zajistit ani po opakovaném ukládání pořádkových pokut a nařízení jeho předvedení. Tento důkaz však nebyl pro rozhodnutí soudu nezbytný, přičemž právě procesní obstrukce manžela navrhovatelky nepřímo potvrzovaly správnost výpovědi navrhovatelky. 6. Výrokem I. soud podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) rozvedl manželství účastníků, neboť byly splněny zákonné podmínky pro toto rozhodnutí, tedy to, že soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. To je zřejmé z toho, že účastníci spolu jako manželé nežijí rok a ani jeden z nich zjevně nechce obnovit manželské společenství (§ 687 odst. 2 OZ). Protože účastníci nejsou rodiči společného, dosud nezletilého dítěte, není překážkou rozvodu manželství podmínka, stanovená v § 755 odst. 3 OZ. Soud přitom nezjistil žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné považovat tvrzení navrhovatelky o rozvratu jejich manželství za nepravdivé. Za příčinu tohoto rozvratu soud považoval nevěru manžela navrhovatelky, jeho zadlužení, uvěznění a nesdělení podstatných informací o svém životě své manželce. Za těchto okolností je pochopitelné, že vztah manželů nemůže být založen na vzájemné důvěře a porozumění a proto nemůže plnit svou společenskou funkci. 7. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů, neboť podle § 23 ZŘS na tuto náhradu nemá podle výsledku právo žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželských, když soud nezjistil žádné okolnosti případu, které by odůvodnily jiné rozhodnutí o tomto právu.