16 C 196/2023-46 — Okresní soud v Chebu

Zástavní věřitel podal návrh na nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že zástavní věřitel uzavřel dne 30. 7. 2010 s [jméno] [příjmení], narozeným 13. 9. 1941, smlouvu o půjčce, na jejímž základě se zástavní věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 6 000 000 USD a dlužník se zavázal vrátit zástavnímu věřiteli poskytnuté peněžní prostředku spolu s úroky za tři roky od jejich poskytnutí. Zástavní věřitel poskytl dlužníkovi sjednané peněžní prostředky dne 3. 8. 2010, dne 3. 8. 2013 byl tak dlužník povinen jistinu spolu s úroky vrátit. Dne 30. 8. 2013 byla mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem uzavřena zástavní smlouva za účelem zajištění shora uvedené pohledávky dlužníka. Předmětem zástavní smlouvy bylo zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, které jsou specifikovány ve výrokové části tohoto usnesení a které jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní právo k nemovitým věcem k zajištění shora uvedené pohledávky, včetně příslušenství, bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím katastrálního úřadu pod č.j. V 3059/2013-402, s právními účinky vkladu ke dni 2. 9. 2013. V souvislosti s uzavřením zástavní smlouvy dlužník dne 30. 8. 2013 uznal svůj dluh ze smlouvy o půjčce, když toto uznání je přílohou zástavní smlouvy. Dlužník na svém dluhu ani přes výzvu zástavního věřitele ničeho nezaplatil. Zástavní věřitel připojil k návrhu (konvertované) listiny, a to smlouvu o půjčce ze dne 30. 7. 2010, včetně jejího úředně ověřeného překladu, z níž vyplývá, že zástavní věřitel uzavřel s dlužníkem [jméno] [příjmení], narozeným 13. 9. 1941, smlouvu o půjčce, na jejímž základě se zástavní věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 6 000 000 USD a dlužník se zavázal je zástavnímu věřiteli vrátit spolu s úroky ve výši 15 % ročně, doba splatnosti byla sjednána na tři roky. Současně bylo v § 4 smlouvy ujednáno, že splatné úroky ve výši 15 % ročně až do celkové částky ve výši 1 000 000 EUR nebudou zaplaceny na účet zástavního věřitele, nýbrž budou použity jako účelově vázané prostředky na přestavbu a rekonstrukci vily ve smlouvě specifikované. Podpisy smluvních stran na předmětné smlouvě jsou úředně ověřené a listina je opatřena apostilou. Z oznámení o debetní transakci a jejího úředně ověřeného překladu pak vyplývá, že na účet [jméno] [příjmení] byla dne 3. 8. 2010 převedena částka 6 000 000 USD s údaji o platbě Smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2010. Dne 30. 8. 2013 byla mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem uzavřena zástavní smlouva, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky (jistiny a příslušenství) zástavního věřitele tak, že zástavou byly určeny nemovité věci shodně tak, jak jsou uvedeny shora ve výrokové části tohoto usnesení, jak i vyplývá z aktualizovaného výpisu z katastru nemovitostí. Podpisy smluvních stran jsou na zástavní smlouvě úředně ověřené. Téhož dne dlužník [jméno] [příjmení] uznal svůj dluh co do důvodu i výše vůči zástavnímu věřiteli, podpis dlužníka je úředně ověřen. Dlužník na svém dluhu ničeho nezaplatil. Dlužník byl vyzván k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 13. 7. 2023, která byla dlužníkovi zaslána dne 14. 7. 2023 a doručena dne 18. 7. 2023, jak vyplývá z podacího lístku a údajů od České pošty. Podle § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Podle § 356 z.ř.s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že v řízení o soudním prodeji zástavy se soud zabývá pouze tím, zda byla doložena pohledávka zástavního věřitele, zástavní právo k zástavě a skutečnost, kdo je zástavním dlužníkem. Ze shora uvedeného je pak zjevné, že zástavní věřitel doložil existenci své pohledávky, přičemž k uspokojení této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo na nemovitých věcech uvedených ve výroku tohoto usnesení, které jsou ve vlastnictví zástavního dlužníka. Vzhledem k tomu, že kvalifikovanými listinami byla doložena zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě, stejně jako skutečnost, kdo je zástavním dlužníkem, rozhodl soud tak, jak je ve výroku shora uvedeno a soudní prodej zástavy nařídil. Soud pak nad rámec výše uvedeného uvádí, že o soudním prodeji zástavy bylo rozhodnuto dle shora citovaného ustanovení § 356 z.ř.s. bez slyšení zástavního dlužníka, když rozhodné skutečnosti byly doloženy kvalifikovanými listinami, tedy listinami vydanými státními orgány a listinami ověřenými státními orgány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp.zn. 21 Cdo 2326/12). O nákladech řízení soud nerozhodoval, neboť dle judikatury Ústavního soudu ČR o nich má být rozhodováno zásadně až ve vykonávacím řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v první fázi řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2246/17).