11 C 328/2024-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi účastníky došlo dne , datum, k uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do , datum, spolu s poplatkem ve výši 2 530 Kč, nicméně tuto povinnost žalovaný nesplnil. Žalobkyně se tak žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru s úvěrovým poplatkem, obojí včetně zákonného úroku z prodlení, a dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou peněžitých závazků kapitalizované za období od 8. 12. 2023 do 7. 3. 2024 ve výši 3 057,82 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila.3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením u nároku 1, tedy že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěru až do výše 30 tis. Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 7 500 Kč do jednoho měsíce (RPSN činila přes 1 410 % ročně). Vyplacení úvěru žalovanému v termínech 7. 11. 2023 a 6. 12. 2023 pak bylo prokázáno sdělením , právnická osoba, . Za prokázané lze mít též posouzení úvěruschopnosti žalovaného i výzvu před podáním žaloby, jak plyne z těchto listin. Naopak nelze mít za prokázané ujednání o smluvní pokutě, neboť žalobkyně k tomuto tvrzení nenavrhla žádný důkazní prostředek.4. Po provedeném dokazování soud shledal žalobu důvodnou pouze do částky 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, neboť z důvodů dále podrobně vyložených soud neshledal shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi účastníky za platně uzavřenou, tedy nárok žalobkyně soud posoudil pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy dle ustanovení § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila žalovanému, aniž by tu byl platný závazek. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení pak lze považovat výzvu k plnění odeslanou žalovanému dne 31. 5. 2024, přičemž žalovaný měl povinnost plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku) od doručení výzvy při standardní době poštovní přepravy (§ 573 občanského zákoníku).5. Pokud jde o výše konstatovanou neplatnost úvěrové smlouvy, pak k tomuto nutno doplnit, že současně s ujednáním o úvěru byla povinnost k úhradě poplatku ve výši 7 500 Kč, přičemž v případě poplatku „za sjednání úvěru“ nejde mimo jakoukoliv pochybnost o nic jiného než o sjednání odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků, tj. o úrok. Ani tato odměna ovšem nemůže být v soukromém právu sjednána v libovolné výši a musí odpovídat poskytnutému protiplnění, tedy v případě úroků nesmí bezdůvodně podstatným způsobem přesahovat výši úroku v době jeho sjednání obvyklou, tj. takový úrok, za který poskytují půjčky či úvěry banky, jde-li o vztah spotřebitelský. Již z vlastní praxe soudu při rozhodování stovek sporů ze smluv o půjčce či o úvěru je zřejmé, že obvyklá výše úroků u krátkodobých úvěrů v r. 2023 se u všech poskytovatelů pohybovala v rozmezí okolo 10 % ročně. Exaktněji pak lze vyjít z databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou, podle které průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů poskytovaných komerčními bankami v listopadu 2023 činila 8,2 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent (tj. př. navýšení sazby 8 % o polovinu, tj. na 12 %, by již zásadně mělo být považováno za podstatný přesah). Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Především je však třeba zdůraznit, že zvláštní rizikovost transakce a specifické vlastnosti poskytovatele půjčky mohou hrát roli pouze při podstatném přesahu obvyklé úrokové míry (tedy max. do 100 % původní obvyklé úrokové sazby), nehrají ovšem žádnou roli, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Tato extrémní nepřiměřenost je pak dána v řešené věci, kde byla sjednána úroková sazba několikanásobně vyšší oproti uvedené úrokové míře obvyklé. Kromě toho ovšem nelze přehlédnout ani další zásadní sankce vyplývající pro žalovaného v případě jeho prodlení z bodu 3. doloženého sazebníku, které mu jinak ze zákona nevznikají, tedy smluvní úprava se zde odchyluje od úpravy zákonné jednostranně v neprospěch žalovaného, neboť sama žalobkyně obdobným sankcím vystavena nebyla. Smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná jako celek, jak lze koneckonců dovodit i z konstantní judikatury Ústavního soudu ČR k otázkám výše úroku z prodlení, kdy v rámci obou institutů dochází k vyjádření ceny peněz.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého převážně úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení proti převážně neúspěšnému žalovanému. Žalobkyně přitom byla v řízení neúspěšnou v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, tedy v rámci předmětu řízení v rozsahu 84 % a náleží jí tak náhrada 68 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 424 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 1 500 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 504 Kč. Při podílu 68 % tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 943 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. V daném případě se jedná o formulářovou žalobu, neboť žalobkyně v ustálené žalobní formě uplatňuje svého nároky z obdobných úvěrových vztahů u nadepsaného soudu opakovaně.