ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2024:15.C.165.2024.1 Datum: 2024-11-25 Předmět: O zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 565 z. č. 89/212 Sb.", "§ 29 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím (["§ 565 z. č. 89/212 Sb.", "§ 29 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."])
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. února tr. na vrácení úvěru 12 000 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě měla poskytnout žalované 12 000 Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaná se pak měla zavázat vrátit tuto částku do 30 dnů. Žalovaná podle žalobkyně svoji povinnost nesplnila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 25. listopadu tr., když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Soud ani po dokazování nezjistil, že by došlo k tvrzenému ujednání mezi žalobkyní a žalovanou, ale ani to, že by žalobkyně předala žalované peníze, označené jako úvěr.Žalobkyní k důkazu označená a předložená písemná smlouva o spotřebitelském úvěru, obsažená v datovém souboru s názvem , název, obsahovala jen strojem vypsané údaje o účastnicích a údaje o úvěru. Smlouva nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou. To ostatně žalobkyně ani netvrdila, když uváděla, že smlouva byla uzavřena pomocí prostředků dálkové komunikace. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu tvrzení o způsobu kontraktace ovšem žalobkyně žádný významný důkaz neoznačila. Pokud nebyla uvedená písemnost žalovanou vlastnoručně podepsána a žalovaná v řízení ani jinak neosvědčovala správnost jejího obsahu, nemohl soud z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá OSŘ. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se tedy nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaná potvrzovala vůli, být vázána právě zmíněným závazkem. Soud proto nedospěl k závěru, že by žalovaná takové jednání ve vztahu k žalobkyni učinila.Z písemnosti označené k důkazu jako potvrzení o provedené platbě na účet žalované, předložené zřejmě v datovém souboru s názvem , název, , nebylo možné zjistit příjemce platby, tedy ani to, že by byly peníze poskytnuty právě žalované.Povinnost žalované k žalovanému placení tedy nebylo možné dovodit ani podle 2395 a násl. OZ, ani podle § 2991 a násl. OZ, když jiný důvod pro vyhovění žalobě nebyl z žalobních tvrzení seznatelný. Soud proto výrokem I. žalobu na zaplacení jistiny zamítl pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ. Jestliže ovšem nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ), nebylo možné vyhovět ani žalobě na placení úroku z prodlení. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu.Soud byl tedy připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá a vyzvat ji k označení dalších důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, a vyzvat ji k doplnění tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 2 OSŘ. Výsady těchto výzev se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila, jak uzavřel také např. Ústavní soud v obdobné procesní situaci v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (zveřejněno na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.