15 C 63/2024-36 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 28. listopadu 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 1. října tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek úvěrující ze dvou smluv, sjednaných mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným, které byly pak postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, .2. Podle v časovém pořadí první smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr 15 tis. Kč, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit dále úrok v pevné výši 1 444 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 22. září 2022 a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu 7 350 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradu 1 394 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhradu 2 700 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když zaplatil celkem 19 992 Kč s poslední splátkou dne 30. května 2022. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 22. září 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 555,08 Kč od 23. září 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 %. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 %. Na základě smluvního ujednání, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 4 555,08 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 143,23 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Z této smlouvy tedy žalobkyně žalovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 4 555,08 Kč, úroku 143,23 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady 2 028 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady 398,26 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady 771,43 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, smluvní pokuty 5 682,95 Kč, úroku 635,93 Kč kapitalizovaného takto od 23. září 2022 do 11. července 2023 z dlužné jistiny, úroku v poměru 15 % z úvěru 4 555,08 Kč od 12. července 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 615,96 Kč kapitalizovaného takto od prodlení do 11. července 2023 a dále v poměru 15 % z 4 698,31 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru 4 555,08 Kč a z úroku 143,23 Kč od 12. července 2023 do zaplacení.3. Podle druhé smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, měla úvěrující poskytnout žalovanému úvěr 50 tis. Kč, který se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit dále úrok v pevné výši 2 536 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 16. února 2023 a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu 24 500 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradu 6 924 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhradu 9 000 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když zaplatil celkem 33 240 Kč s poslední splátkou dne 30. května 2022. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 16. února 2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 32 674,34 Kč od 17. února 2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 %. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 %. Na základě smluvního ujednání, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 32 674,34 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1 098,79 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Z této smlouvy tedy žalobkyně žalovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 32 674,34 Kč, úroku 1 098,79 Kč za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady 15 710 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady 4 451,15 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhrady 5 785,71 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, smluvní pokuty 19 077,52 Kč, úroku 1 918,76 Kč kapitalizovaného takto od 17. února do 11. července 2023 z dlužné jistiny, úroku v poměru 8 % z úvěru 32 674,34 Kč od 12. července 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 3 603,19 Kč kapitalizovaného takto od prodlení do 11. července 2023 a dále v poměru 15 % z 33 773,13 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru 32 674,34 Kč a z úroku 1 098,79 Kč od 12. července 2023 do zaplacení.4. Podáním ze dne 1. října tr. vzala žalobkyně žalobu zpět v části kapitalizovaného úroku 81,73 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 44,33 Kč z pohledávek z první smlouvy a v části kapitalizovaného úroku 865,92 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 1 562,73 Kč z pohledávek z druhé smlouvy. Soud proto řízení v tomto rozsahu výrokem III. zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Po dokazování soud nezjistil, že by došlo ke sjednání uváděných smluv o úvěru a povinnostech žalovaného zaplatit úvěrující uváděné platby a že by žalovaný od úvěrující převzal peníze, odpovídajíc sjednaným úvěrům. Žalobkyně v této souvislosti označila k důkazu písemné smlouvy s žalovaným. Obsah těchto smluv v zásadě odpovídá tvrzení žalobkyně s výjimkou tvrzení o sjednání poměrného úroku. Správnost obsahu smluv měl žalovaný zřejmě stvrdit svým vlastnoručním podpisem na konci každé smlouvy v příslušné rubrice. Zde ovšem soud zjistil jen nečitelný grafický znak, který neodpovídal jménu či příjmení žalovaného a který byl navíc na každé ze smluv odlišný. Nelze tedy uzavřít, že by bylo možné tyto písemnosti použít proti žalovanému ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Žalobkyně jiný důkazní návrh v této souvislosti neměla, přestože k tomu byla soudem vyzvána s poskytnutím příslušné lhůty. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) tak byla žaloba výrokem I. zamítnuta.7. Žalobě by ovšem z větší části nebylo možné vyhovět ani kdyby žalovaný stvrdil závaznost smluv svým podpisem z níže uvedených důvodů, byť soud po dokazování zjistil uváděné ujednání o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.8. Soud totiž jednak naopak nezjistil, že by smlouvy zavazovaly žalovaného k placení poměrného úroku, tedy úroku, nad rámec sjednané absolutní uváděné částky. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by se žalovaný měl k placení poměrného úroku zavázat. Jen odkázala na vyjádření úrokové poměrné sazby ve smlouvě a obecně poukazovala na doktrinární výklad úvěrového závazku. Souladně s tím lze uzavřít, že v žalobkyní odkazované části každé smlouvy jde skutečně jen o vyjádření poměru úrokového zatížení. Závazek se ovšem týkal vždy jen konkrétní částky úroku, tedy 1 444 Kč, resp. 2 536 Kč podle příslušné smlouvy. Odkaz žalobkyně na komentář k občanskému zákoníku pak není příhodný, neboť v daném případě byla v každé smlouvě sjednána doba úročení (do vrácení úvěru) i výše úroku. Ohledně požadavků na srozumitelnost ujednání o platebních povinnostech spotřebitele vůči dodavateli lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení o obdobném nároku vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila.9. Stejně tak zůstalo neprokázáno tvrzení o tom, že smlouvy zavazovaly žalovaného k placení smluvních pokut v částkách 5 682,95 Kč a 19 077,52 Kč. Takové ujednání totiž neobsahují.10. I v tomto směru (ohledně odstavců 8. a 9.) tedy žalobkyně neunesla důkazní břemeno.11. Přísnost úpravy spotřebitelských vztahů se dále projevuje v právním hodnocení uváděných vedlejších plateb – úhrad. Ujednáno o nich je totiž ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se právě smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, nutné posoudit jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ, neboť ukládají spotřebiteli povinnost zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady. Protože podle § 1815 OZ se k takovému ujednání nepřihlíží, mohl by se soud zabývat dále jen skutečným úrokovým zatížením žalovaného, vyjádřeným v úroku v absolutní částce. Souladně s řešením obdobných případů žalobkyně zdejším soudem (např. sp. zn. 15 C 258/2023, 15 C 260/2023, 15 C 265/2023, 15 C 26