31 C 75/2024-43 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 50 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr v souladu se smlouvou. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úroky a také poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Na základě této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl zesplatněn ke dni 20. 3. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem částku 2 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Jednalo se přitom o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, kdy smlouva byla uzřena na dobu neurčitou. Úrok činil 60 % ročně, RPSN 81,02 %. Úvěr byl žalovaným čerpán dne 18. 11. 2022, jak vyplývá z potvrzení o provedení transakce , Anonymizováno, . Žalovaný na úvěr splatil toliko částku 2 000 Kč, jinak neuhradil ničeho, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně. K ověření úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně výpisy z účtů žalovaného za období od května do listopadu 2022, které obsahují přehled kreditních i debetních částek připsaných na účet žalovaného. Z těchto je zřejmé, že žalovaný kromě příjmů ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, . čerpal řadu dalších úvěrů (, právnická osoba, . celkem 117 900 Kč, , právnická osoba, 100 000 Kč, , Anonymizováno, 768,81 Kč, , právnická osoba, . celkem 27 136 Kč, , právnická osoba, . 3 000 Kč, Credit portal a.s. 4 600 Kč), tyto dílčím způsobem splácel a dále soustavně sázel na hazardní hry přes online portály Tipsport.cz, Betano.cz, Sazka.cz. Pohledávky za žalovaným byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) postoupeny na žalobkyni, kdy ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 je prokázáno, že předmětem postoupení jsou i pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. Oznámení o postoupení pohledávek, jehož součástí byla i výzva k plnění do 10 dnů, byla odeslána dne 27. 10. 2023, jak vyplývá z podacího lístku.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně si sice zajistila výpisy z účtu žalovaného, nicméně z těchto je zřejmé, že žalovaný se již v době žádosti o úvěr nacházel v tzv. dluhové pasti, kdy splácení úvěrů řešil čerpáním dalších úvěrů, přičemž takto získané prostředky také dále spotřebovával soustavným hraním hazardních her. Žalobkyni tedy muselo být zřejmé, že za této situace nebude žalovaný schopen úvěr splácet, což se nakonec potvrdilo.10. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč poníženou o částku 2 000 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud dále stanovil povinnost vrátit tuto částku ve splátkách. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše jistiny a úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním vč. úroků ke dni vyhlášení rozsudku byl potom v řízení nepatrně úspěšnější žalovaný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.