8 C 154/2024-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se žalobou domáhal od žalované zaplacení částek a příslušenství uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaná uzavřela dne 19. 2. 2009 s jeho právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 53 816 Kč (jistina 31 000 Kč, souhrnný poplatek 22 816 Kč), a to v 55 týdenních splátkách. Žalovaná se s placením dostala do prodlení, přičemž celkem uhradila 16 904 Kč. Žalovaná poté již neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena společnosti , Anonymizováno, a následně žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Dluh žalované činí na jistině 31 000 Kč a na nedoplatku souhrnného poplatku 5 912 Kč, jakož i úrok z prodlení v zákonné výši z částky 31 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a kapitalizovaný úrok za období od 19. 2. 2009 do 11. 3. 2010 ve výši 5 912 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z důkazů provedených při jednání má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel s žalovanou tvrzenou smlouvu, na jejímž základě jí poskytl hotovostní půjčku ve výši 31 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 816 Kč v 55 týdenních splátkách. Žalovaná uhradila celkem 16 904 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena společnosti , Anonymizováno, a následně žalobci.4. Skutkový stav v bodě 3. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o půjčce ze dne 19. 2. 2009, Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, Smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a , Anonymizováno, ze dne 11. 6. 2015, Příloha č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě postoupených pohledávek ze dne 25. 6. 2015, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, poštovní podací arch ze dne 23. 7. 2015, oznámení , Anonymizováno, o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018, poštovní podací arch ze dne 19. 9. 2018, předžalobní výzva ze dne 25. 4. 2024, poštovní podací arch ze dne 26. 4. 2024).5. Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční částku, kterou se žalovaná zavázala vrátit.6. Soud dále posuzoval oprávněnost tzv. „souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej například rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši (takřka 70 % ročně) výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Soud z těchto důvodů žalobci nepřiznal nárok na zaplacení tohoto poplatku ve výši 22 816 Kč.7. Právní předchůdce žalobce platby žalované v celkové výši 16 904 Kč započítával na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné. Tyto platby proto byly soudem započteny na jistinu a žalobci přiznána jistina snížená o tuto částku a příslušný úrok z prodlení dle § 517 ObčZ. Ve zbytku jistiny a úroku z prodlení ze zbytku jistiny, jakož i obchodního úroku z půjčky, soud žalobu zamítl, neboť nároky vycházely ze smlouvy, která je neplatná.8. Ve věci měl mírně větší míru procesního úspěchu žalovaná, které tak ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vzniklo vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovaná však byla po celé řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.