8 C 36/2024-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se žalobou domáhal od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I., II. a III. výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 16. 5. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalovanému 40 000 Kč. Zápůjčka 40 000 Kč spolu se smluveným úrokem 20 000 Kč měla být vrácena do 30. 6. 2023. Částka 40 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti před podpisem smlouvy o zápůjčce, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o zápůjčce. I přes mnohé přísliby nebyla žalobci zápůjčka vrácena, a to ani z části, a to i navzdory předžalobní upomínce žalobcova právního zástupce. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobce požaduje za období od 1. 7. 2023 do 8. 2. 2024 ve výši 8 920 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán.3. Při jednání soudu vzal žalobce žalobu zpět co do částky 19 000 Kč, představující převážnou část žádaného smluvního úroku. Soud proto řízení v této části dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), zastavil.4. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobcem jako zapůjčitelem zapůjčil žalovanému jako vydlužiteli 40 000 Kč a žalovaný podpisem listiny jednak potvrdil převzetí této částky a současně se zavázal vrátit ji žalobci do 30. 6. 2023 spolu s úrokem ve výši 20 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením zapůjčených peněz byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Kapitalizovaná výše této smluvní pokuty za období od 1. 7. 2023 do 8. 2. 2024 činí 8 920 Kč.5. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ tvrdil skutečnosti, které by zcela nebo zčásti vyvracely oprávněnost žalobcova nároku, a aby ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ označil důkazy k prokázání takto tvrzených podstatných skutečností. Protože tak žalovaný neučinil, má soud za to, že žalovaný žalobci neuhradil nárokované částky tak, jak žalobce tvrdí v žalobě.6. Soud tak má za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), a poskytnutí finanční částky dle této smlouvy zapůjčitelem vydlužiteli, přičemž nebylo ani tvrzeno, že by vydlužitel zapůjčenou částku zapůjčitel vrátila ve sjednané době, která již uplynula, ani kdykoliv později. Výhrada soudu k výši sjednaného smluvního úroku a jeho rozporu s dobrými mravy odpadla poté, kdy žalobce vzal žalobu ohledně smluvního úroku z drtivé části zpět a úrok ve výši 1 000 Kč ze 40 000 Kč za 1,5 měsíce, tedy ve výši 20 % ročně, odpovídá výši, kterou by soud sám určil, postupoval-li by dle ustanovení § 1802 OZ a stanovoval úrok v obvyklé výši poté, kdy by dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smluvní ujednání o něm. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny a úroku, který byl v daném místě a čase u obdobných smluv obvyklý. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou peněžního dluhu má žalobce též právo na úrok z prodlení, požadovaného za období, kdy již žalovaný byl v prodlení a ve výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Konečně je prokázáno sjednání smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2048 a násl. OZ, utvrzující včasné vrácení zápůjčky, jež byla sjednána jasně, srozumitelně a ve výši, která není svojí výší v rozporu se významem zajišťované povinnosti, takže žalobci vznikl též nárok na její zaplacení.7. Větší procesní úspěch ve věci měl žalobce, jemuž proto dle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Předmětem řízení byla (po kapitalizaci výše úroku z prodlení ke dni rozhodování soudu) částka přibližně 76 000 Kč, přičemž žalobce měl ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 OSŘ procesní neúspěch co do částky 19 000 Kč, ohledně níž vzal žalobu zpět, aniž by částku žalovaný uhradil. Žalobce tak měl neúspěch do co jedné čtvrtiny předmětu řízení a úspěch co do tří čtvrtin, tudíž po odečtení míry neúspěchu od míry úspěchu má žalobce právo na náhradu jedné poloviny účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení ve výši 2 446 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání soudu) po 2 700 Kč dle § 7 AT a 4 náhrady hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobcova advokáta.