10 C 268/2024-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 11. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to vyplacením na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 2. 11. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 10. 1. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky bylo mezi účastníky sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalované k úhradě též jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost, když nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas, neboť na svůj dluh neuhradila dosud ničeho. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou pěti splátek ve výši 5 x 500 Kč, celkem tedy 2 500 Kč, a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč. Na uvedené žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok žalobkyně zcela neuznává. Žalovaná nepopírá, že uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, dne 2. 11. 2023 na částku 30 000 Kč, avšak má za to, že žalobkyně nesplnila informační povinnost, kdy žalovaná byla v postavení spotřebitele při uzavírání smlouvy. Žalovaná uvádí, že není podnikající osobou, svou živnost ukončila dne 29. 1. 2024. Žalobkyně neposkytla informace podle § 1820 občanského zákoníku a nepoučila žalovanou jako spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy. Žalovaná nebyla schopna splácet v takto vysokých částkách úvěr, jelikož splátky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru byly neúměrně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Dále upozornila na skutečnost, že v systému poskytování úvěru se data, jako např. IČO fyzické osoby mohou vygenerovat či propsat automaticky po zadání osobních údajů žadatele. K dotazu soudu následně uvedla, že oproti původnímu tvrzení, nyní není schopna dohledat ve svém bankovnictví, zda žalovaná žalobkyni něčeho hradila či nikoli. Navrhla žalobu zamítnout.3. Žalobkyně se k tomuto vyjádřila tak, že poskytuje výhradně podnikatelské úvěry, což je patrné již při sjednávání úvěru z internetových stránek žalobkyně www.nazivnost.cz. Smlouva je označena jako podnikatelská. Dále dle odst. 2.1. Smlouvy je žalobkyně poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a klient (žalovaná) je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření Smlouvy. Dle odst. 2.4. Smlouvy je úvěr poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta (žalované), a to bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. V záhlaví Smlouvy byla žalovaná označena platným identifikačním číslem osoby 67100333. Skutečnost, že dne 29. 1. 2024 došlo k zániku živnostenského oprávnění, je pro postavení žalované v době uzavření Smlouvy zcela irelevantní. Jestliže žalovaná nechtěla získat úvěr k financování své podnikatelské činnosti, šlo ze strany žalované o porušení Smlouvy dle odst. 9.2. písm. c) a d) Smlouvy.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou způsobem elektronické komunikace na dálku dne 2. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to poukázáním finančních prostředků na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Ve smlouvě jsou specifikovány identifikační údaje žalované včetně uvedení jejího IČO. Žalovaná se dle čl. 3.1 a čl. 5.2 smlouvy zavázala vyčerpaný úvěr splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru, a to v pěti pravidelných splátkách po 10 200 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 10. 1. 2024. Dle čl. 8.1 smlouvy o úvěru byla žalobkyně v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky oprávněna požadovat po žalované k úhradě též jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaná při jednání opakovaně měnila svá skutková tvrzení týkající se způsobu, jakým uzavřela předmětnou smlouvu, když tak neunesla ani břemeno tvrzení ani důkazní ohledně toho, že smlouva byla uzavřena jiným než tvrzeným a prokázaným způsobem. Žalovaná nejprve zaslala na účet žalobkyně 1 Kč, sloužící jako verifikační platba a při jednání soudu sdělila, že se jednalo o její osobní účet. Z doloženého potvrzení o platbě má soud za prokázané, že žalovaná úvěr ve výši 30 000 Kč, vyčerpala dne 2. 11. 2024, a to bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet, přičemž do prodlení se dostala hned s první sjednanou splátkou splatnou ke dni 15. 11. 2023 a na vyčerpaný úvěr neuhradila žalobkyni dosud ničeho. Soud podotýká, že bylo zcela na vůli žalované, na jaký účet si nechá předmětné finance zaslat a na dané věci to ničeho nemění. Dlužná částka proto sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou pěti splátek ve výši 5 x 500 Kč, celkem 2 500 Kč, a dále z poplatku za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požaduje v souladu se smlouvou ode dne poskytnutí úvěru do dne splatnosti poslední sjednané splátky (tj. 10. 1. 2024), celkem ve výši 21 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 8. 4. 2024 předžalobní výzvu.5. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalované podnikatelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Nutno podotknout, že na předmětnou věc tak nelze uplatnit zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Je zřejmé, že žalobkyně poskytuje podnikatelské úvěry, což je patrné již při sjednávání úvěru z internetových stránek žalobkyně https://nazivnost.cz. Smlouva je označena jako podnikatelská. To, že žalovaná uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru je zřejmé i ze samotné smlouvy, když dle odst. 2.1. Smlouvy je žalobkyně poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a žalovaná je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření Smlouvy. Dle další článku smlouvy, tj. dle odst. 2.4. Smlouvy je úvěr poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované a to bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Smlouva byla uzavřena dne 2. 11. 2023, tedy v době, kdy žalovaná disponovala platným živnostenským oprávněním, když toto jí zaniklo až dne 29. 1. 2024, tedy v době po uzavření předmětné smlouvy (při uzavírání smlouvy tak měla platné živnostenské oprávnění) a tato námitka žalované je tak zcela lichá. Dále je soud toho názoru, že pokud by žalovaná nechtěla získat úvěr k financování své podnikatelské činnosti, šlo ze strany žalované o porušení Smlouvy dle odst. 9.2. písm. c) a d) Smlouvy.6. Žalovaná byla povinna fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 ObčZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných poplatků. Povinnost žalované k úhradě smluvních pokut vyplývá z čl. 8.1 smlouvy sjednané účastníky řízení a odpovídá ust. § 2048 ObčZ. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalované po právu, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl, tj. včetně úroku z úvěru, poplatku, a smluvní pokuty. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení. Žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 2 140 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta ve výši 3 260 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odporu ze dne 11. 11. 2024) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ( dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby celkem ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč (za účinnosti AT do 31. 12. 2024). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon spočívají v podání ze dne 15. 1. 2025, když tímto podáním žalobkyně omluvila svojí nepřítomnost u soudu a zopakovala své přechozí závěry. Když je zřejmé, že omluva, jenž byla soudkyni doručena hodinu před