CS · EN DE FR brzy

10 C 433/2024-75 — Okresní soud v Chebu

ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:10.C.433.2024.1
Datum: 2025-03-19
Předmět: o 11 279 Kč s přísl.
Ustanovení: ["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 252 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 260 z. č. 262/2006 Sb."]
["smlouva pracovní"]
O co šlo: o 11 279 Kč s přísl. (["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 252 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 260 z. č. 2)
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně v postavení zaměstnavatelky uzavřela s žalovaným v postavení zaměstnance dne 3. 4. 2017 pracovní smlouvu na pozici „skladník” v provozovně žalobkyně v Aši a téhož dne i dohodu o odpovědnosti. V září 2024 byla provedena inventura zboží a zásob na provozovně Aš, při které byl zjištěn inventurní schodek ve výši 1 788 515,92 Kč. S ohledem na výši schodku a s ohledem na § 260 odst. 2 zákoníku práce, činí podíl žalovaného na vzniklém schodku částku 27 712 Kč. Žalobkyně projednala schodek a jeho úhradu s žalovaným dne 24.9.2024 a ten následně na schodek uhradil částku 16 433 Kč. O úhradu zbývající částky 11.279,- Kč žalobkyně upomínala žalovaného opakovaně, naposledy prostřednictvím svého právního zástupce přípisem ze dne 22. 10. 2024, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Následně práv. zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 20. 11. 2024, na niž žalovaný též nereagoval.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) , bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným v dne 3. 4. 2017 pracovní smlouvu na pozici „skladník” v provozovně žalobkyně v Aši. Téhož dne, tj. dne 3. 4. 2017 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o společné odpovědnosti k ochraně svěřených hodnot. Žalobkyně v září 2024 provedla inventuru zboží a zásob na provozovně Aš, při které byl zjištěn stav zboží ve výši 6 745 510,79 Kč, inventurní přebytek ve výši 122 148,95 Kč, a inventurní manko ve výši 1 910 664,45 Kč. Ke dni 18. 9. 2024, tj. k datu ukončení inventury, byl zjištěn inventurní schodek ve výši 1 788 515,92 Kč. Spolu s žalovaným vykonávali práce v provozovně Aši další zaměstnanci s uzavřenou dohodou o odpovědnosti. Žalovaného průměrný měsíční výdělek před vznikem škody činil 27 712 Kč. Podíl na schodku byl se žalovaným projednán dne 24. 9. 2024. Žalovaný po projednání jeho výše na schodek uhradil částku 16 433 Kč a to téhož dne, tj. dne 24. 9. 2024. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení této částky, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ na žalovaném. V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem prokázala, že jí žalovaný dluží výše uvedenou částku, tudíž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal úhradu. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Žalovaný nijak nerozporoval výši dlužné částky, stejně tak nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že ničeho na svých závazcích neplnil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou ze dne 20. 11. 2024.5. Podle § 252 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“) byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen "dohoda o odpovědnosti"), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách.6. Podle 260 odst. 1 ZP je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se jednotlivým zaměstnancům podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši. Podlé téhož ustanovení odst. 2 první věty ZP podíl náhrady stanovený podle odst. 1 nesmí u jednotlivých zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody.7. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu, dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný a tento posuzoval v souladu s ustanovením § 252 odst. 1 a ustanovením § 260 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalobkyně s žalovaným dne 3. 4. 2017 uzavřela dohodu o odpovědnosti, v níž žalovaný převzal společnou odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách. Schodek, jenž způsobil žalovaný společně s dalšími zaměstnanci a za nějž odpovídá, činí jeho průměrný měsíční výdělek před vznikem škody, tj. ve výši 27 712 Kč. Vzhledem k částečně úhradě na předmětný dluh je žalovaný povinen uhradit částku 11 279 Kč. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti, úroky z prodlení; výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požaduje. Soud proto žalobě vyhověl.8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta ve výši 1 580 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 4 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu spočívající v doplnění žaloby, když je na žalobkyni, aby podala bezvadnou žalobu a nemusela být následně dovyzvána k doplnění. Advokát je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.
DomůPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.