11 C 151/2024-60 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že se jedná o nárok na vrácení půjčky, kterou v r. 2011 poskytl žalovanému v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na převod nemovitostí v katastrálním území , adresa, ze dne , datum, mezi manžely , Anonymizováno, jako prodávajícími a účastníky řízení jako kupujícími. Žalobce podle žaloby uhradil za žalovaného na základě jejich vzájemné dohody dne , datum, částku 952 000 Kč na zaplacení části kupní ceny, kterou měl podle uvedené kupní smlouvy hradit žalovaný, nicméně dostatečnými prostředky v té době nedisponoval. Termín splatnosti půjčky sjednán nebyl s tím, že žalovaný půjčku vrátí na výzvu žalobce, nicméně v říjnu 2013 byl žalovaný vzat do vazby a následně vykonával trest odnětí svobody. Z uvedeného důvodu žalobce uplatnit nárok na vrácení půjčky teprve výzvou ze dne 23. 1. 2023, nicméně žalovaný půjčku nesplatil.2. Žalovaný v rámci svého vyjádření potvrdil převzetí výzvy žalobce k plnění, nicméně popřel, že by mezi stranami byla uzavřena jakákoliv smlouva o půjčce. Dále žalovaný podrobněji popsal, za jakých okolností a v jakém kontextu byly prostředky na úhradu kupní ceny nemovitostí ze strany žalobce plněny (v rámci společného podnikání obou účastníků) a jaký byl dohodnutý způsob jejich vypořádání. Kromě toho žalovaný namítl promlčení uplatněné pohledávky.3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce akcentoval, že žalovaný nezpochybnil úhradu celé kupní ceny z kupní smlouvy žalobcem (tj. i za žalovaného), a navrhl posoudit uplatněný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení. Uplatněnou námitku promlčení pak žalobce výslovně vztáhl pouze k nároku z půjčky, kdy navíc ji považoval za rozpornou s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že žalovaný od října 2013 do března 2021 byl omezen na osobní svobodě z důvodu výkonu vazby a posléze výkonu trestu odnětí svobody, a tedy by pro toto omezení beztak nemohl na uplatněnou pohledávku plnit.4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne , datum, uzavřeli v pozici kupujících kupní smlouvu s manžely , Anonymizováno, jakožto prodávajícími a že žalobce následně uhradil celou částku kupní ceny dle uvedené kupní smlouvy (tj. včetně podílu připadajícího na žalovaného). Nebylo sporu ani o tom, že žalovaný byl dne 10. 10. 2013 vzat do vazby a následně až do 24. 3. 2021, Anonymizováno, vykonával trest odnětí svobody. Konečně pak nebylo sporu ani o tom, že na konci ledna 2023 žalovaný obdržel výzvu k zaplacení uplatněné pohledávky.5. Skutečnosti uvedené v předchozím bodě pak vyplynuly i z provedeného dokazování, konkrétně tedy z kupní smlouvy ze dne , datum, na koupi pozemků v katastrálním území , adresa, za kupní cenu 2 004 000 Kč, z nichž měla každá ze stran (čl. III. smlouvy) uhradit polovinu. Z výpisů z účtu u , Anonymizováno, a.s. je pak zřejmé, že třetí část kupní ceny ve výši 952 tis. Kč byla uhrazena na úschovní účet advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, z účtu žalobce. Výzvou ze dne 23. 1. 2023, která byla žalovanému téhož dne i doručena, pak žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky 952 tis. Kč s tím, že mezi stranami bylo dohodnuto, že žalovaný žalobci částku vrátí po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.6. K poslednímu uvedenému důkazu nutno ve shodě s námitkami žalované strany přisvědčit, že obsah této listiny se v podstatném ohledu rozchází s obsahem žaloby posléze podané. Ve výzvě k úhradě závazku ze dne 23. 1. 2023 žalobce vůbec nehovoří o tom, že by strany sjednaly závazek z půjčky, a naopak oproti žalobě zmiňuje dohodu o tom, že žalovaný prostředky žalobci vrátí po propuštění žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody. Žaloba je ovšem vystavěna na odlišné dohodě o splatnosti tvrzené půjčky, navíc je však třeba akcentovat, že v době sjednání žalobcem tvrzené půjčky (2011) pochopitelně žádná ze smluvních stran nemohla tušit, že žalovaný bude vzat do vazby (2013) a následně odsouzen. Již tyto nesrovnalosti samy o sobě vyvolávají pochybnosti o pravdivosti (popř. úplnosti) žalobních tvrzení.7. Na základě shora uvedeného lze konstatovat, že žalobce v řízení neprokázal vznik nároku na vrácení půjčky, jestliže z provedených důkazů uzavření jakékoliv smlouvy o půjčce nevyplynulo a žalobce přes výzvu soudu při jednání žádné další důkazní návrhy neučinil. Bylo tak třeba zabývat se jedině tím, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil, neboť plnění za jiného obecně může naplňovat skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení uplatnil nároky ze smlouvy o půjčce uzavřené v r. 2011, resp. z plnění za žalovaného, k němuž mělo dojít v r. 2011, a žalovaný namítal jejich promlčení, bylo nutno takové nároky v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posoudit dle úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jakožto úpravy rozhodné, neboť promlčecí lhůty, jejichž plynutí započalo dle předchozí právní úpravy, se až do svého zakončení posuzují dle takové předchozí právní úpravy, včetně souvisejících otázek běhu promlčení a možného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3384/2015). Podle ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Obě tyto skutečnosti (vědomost žalobce o obohacení na straně žalovaného) nastaly dle provedeného dokazování zjevně hned ke dni 5. 12. 2011, kdy sám žalobce dal pokyn k převodu částky za žalovaného, jak sám uvedl. Soud tedy musel žalobu zamítnout, neboť tvrzený nárok z půjčky nebyl prokázán vůbec a nárok z možného bezdůvodného obohacení je pak promlčen již od prosince 2013 (tj. více než 10 let před podáním žaloby), přičemž s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným soud nemohl žalobcem uplatněné právo přiznat (§ 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Pro úplnost lze poznamenat, že stejný osud by stíhal i (neprokázaný) nárok z půjčky, který se dle ustálené judikatury k úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v případě půjčky splatné na výzvu věřitele promlčoval již ode dne následujícího po dni vzniku takového dluhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 554/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 33 Odo 345/2002, a řada dalších). Vzhledem k rozhodné právní úpravě se pak soud nijak nezabýval argumentem žalobce opřeným o ustanovení § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který však nadto nebyl ani skutkově nijak podložen. Konečně pak soud nemá nejmenších pochyb o souladu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, neboť její uplatnění představuje naopak typický příklad výkonu práva. Žalobci přitom v uplatnění tvrzeného práva vůči žalovanému v době omezení osobní svobody žalovaného žádná reálná překážka nebránila, naopak je v praxi zcela běžné, že proti osobám ve výkonu trestu odnětí svobody jsou uplatňovány nároky všeho druhu, stejně tak odsouzení uplatňují své vlastní nároky z výkonu trestu a účastní se i v době výkonu trestu nejrůznějších řízení (a rozhodná právní úprava výkonu trestu s takovými aktivitami přímo počítá). Výkon trestu odnětí svobody žádným způsobem nevylučuje možnost domáhat se vůči žalovanému v nalézacím řízení přiznání práva, stejně tak relevantně nevylučuje možnost jeho výkonu (exekue). Námitka žalobce založená na rozporu námitky promlčení s dobrými mravy opřená o argument výkonu trestu odnětí svobody žalovaným je tak zcela lichá, neboť omezení osobní svobody schopnost dlužníka plnit samo o sobě nijak nelimituje (řada uvězněných osob je pracovně zařazena, řada z těchto osob pochopitelně disponuje vlastním majetkem). K žalobcem citované judikatuře vrcholných soudů lze uvést jen tolik, že jde zjevně o pouhý přehled judikatury k otázce možného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy obecně (tj. převzetím útržků právních závěrů z komentáře či právně-informačního systému) bez jakékoliv skutkové shody s řešenou věcí. Dlužno pouze doplnit, že námitka promlčení se upíná ke konkrétnímu nároku uplatněnému v soudním řízení bez ohledu na jeho konkrétní právní kvalifikaci, kterou ostatně žalobce nemusí ani uvádět, dokonce ani znát. Nelze tedy argumentovat, jak činil žalobce, že by snad žalovaný namítal pouze promlčení půjčky, zatímco promlčení bezdůvodného obohacení nikoliv. Úplným závěrem je třeba uvést, že žalovaným (nadbytečně) vnesenou skutkovou verzí důvodů úhrady částky 952 tis. Kč žalobcem za žalovaného se soud nezabýval, neboť předmětem řízení (dokazování a následného právního posouzení) je v souladu se zásadou projednací výlučně žalobou uplatněný nárok, nikoliv komplexní prošetřování vztahů z dávné minulosti.8. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. S