11 C 313/2024-43 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření úvěrové smlouvy, a to elektronicky prostřednictvím portálu , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč ve 24ti měsíčních splátkách. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému specifické služby ve formě tzv. Expres výplaty za poplatek ve výši 199 Kč, dále tzv. Bezpečné splátky za poplatek ve výši 99 Kč měsíčně, dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, zatímco žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu 500 Kč za každý případ prodlení s úhradou dlužné splátky a dále v případě prodlení též náhradu účelně vynaložených nákladů (vymáhání). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek pak žalobkyně celý úvěr ke dni 21. 12. 2020 zesplatnila. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 8 322 Kč, šesti poplatků za tzv. Bezpečnou splátku vyúčtovaných od srpna do prosince 2020 celkem ve výši 594 Kč, šesti poplatků za tzv. SMS servis vyúčtovaných od srpna do prosince 2020 ve výši 294 Kč, úhrady nesplacených úroků z úvěru za dobu trvání úvěrového vztahu (do zesplatnění) ve výši 1 960 Kč, úhrady smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek vyúčtované dne 17. 12. 2020 ve výši 500 Kč a též úhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 360 Kč. Dále žalobkyně v řízení uplatnila nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, jednak kapitalizovaného za dobu od 17. 5. 2024 do 18. 6. 2024 ve výši 89,73 Kč, jednak z částky 12 030 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila.Provedeným dokazováním lze mít za prokázané založení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy uzavřené v březnu 2020 mezi účastníky, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal uhradit ve 24ti měsíčních splátkách v proměnlivé výši spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a spolu s úrokem ve výši 3 760 Kč, kdy od deváté splátky se již jistina neúročila, jak plyne z doložené elektronické verze úvěrové smlouvy ve spojení s transakční historií, výpisem proplacení smlouvy a sdělením , právnická osoba, ., z nichž je zřejmé, že částka úvěru byla čerpána na účet žalovaného. Úvěrovou smlouvou se dále žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, k úhradě poplatků za čerpané služby „Expres výplata“ (ve výši 199 Kč), „Bezpečná splátka“ (ve výši 99 Kč měsíčně) a „SMS servis“ (ve výši 49 Kč měsíčně), jejichž smyslem byla okamžitá realizace vyplacení úvěru, resp. odložení splátek úvěru v případě výskytu stanovených životních událostí, resp. informování o stavu úvěru za sjednaných podmínek. Stejné skutečnosti pak plynou též z doloženého sazebníku. V případě prodlení s úhradou sjednané splátky vznikalo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč (bod „sankce“ úvěrové smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou 2 a více splátek či jediné splátky po dobu delší 3 měsíců byla žalobkyně oprávněna dle smlouvy závazek z úvěru zesplatnit, současně docházelo k zániku doplňkových služeb a dosud nezaplacený úrok přirůstal k nesplacené jistině. K zesplatnění úvěru žalobkyně přistoupila sdělením ze dne 21. 12. 2020, jak patrno z jeho obsahu.Na druhou stranu soud nemá za prokázané tvrzené „účelně vynaložené náklady“ ve výši 360 Kč, neboť žádný relevantní důkaz takové konkrétní výše konkrétně vynaložených nákladů nebyl podán. V úvěrové smlouvě je zachycena (vcelku nadbytečně) pouze spodní hranice těchto nákladů s tím, že ale její výše je de facto závislá na libovůli úvěrující. Z hlediska výše je tak ujednání o možnosti účtovat účelně vynaložené náklady neurčitým, tedy zdánlivým. Jakkoliv žalobkyně podrobně specifikuje jednotlivé složky těchto nákladů, nijak je neprokazuje. Právě z důvodu obtížného důkazu výše tohoto druhu nákladů se v úvěrové praxi užívá (běžná a přípustná) paušalizace těchto nákladů. Nadto ovšem nelze přehlédnout, že se jedná o kumulovanou sankci v podmínkách spotřebitelské smlouvy, kdy totéž porušení smlouvy, a tedy náklady i škoda s ním spojená, je již reflektováno v rámci vyúčtované a soudem přiznané smluvní pokutě. Úvěrující navíc sankce nad rámec zákonné úpravy ve vztahu se spotřebitelem kumulovala ve formě anatocismu a následného úročení úrokem z prodlení. Kromě nároku na zaplacení „účelně vynaložených nákladů“ ve výši 360 Kč pak soud neshledal důvodným ani nárok na zaplacení jednoho poplatku za bezpečnou splátku a jednoho poplatku za SMS servis, neboť úvěrující tento poplatek vyúčtovala žalovanému v měsíc prosinci 2020 dvakrát (dne 20. 12. 2020 a hned den poté podruhé), ačkoliv nárok na něj vznikal pouze jednou (za každý měsíc). Na výzvu soudu žalobkyně k důvodům dvojího účtování konstatovala pouze tolik, že žalovanému v prosinci 2020 vyúčtovala též poplatky za leden 2021, což je koneckonců zřejmé již za splátkového kalendáře a bylo to důvodem, proč soud žalobkyni výzvu k objasnění vzniku nároku adresoval. Pokud žalobkyně nedoplnila jakoukoliv argumentaci k (právnímu) důvodu vyúčtování poplatků ze leden 2021 v situaci, kdy úvěrový vztah byl ukončen zesplatněním již o měsíc dříve, pak samozřejmě soud v tomto rozsahu uplatněnému nároku na poplatky vyhovět nemohl, neboť ze splátkového kalendáře, který jako jediný žalobkyně k tomu nároku označila k výslovné výzvě sodu k důkazu, žádný důvod takového účtování nevyplývá (a vyplývat by ani nemohl, neboť splátkový kalendář není ve vlastním smyslu důkazem, ale představuje spíše sumarizaci žalobních tvrzení k vývoji úvěrového vztahu). Soud tedy žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení výše uvedených poplatků účtovaných za leden 2021 a v nároku na zaplacení „účelně vynaložených nákladů“ zamítl, včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení (výrok II. rozsudku).Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednané době. Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalovaného uhradit sjednaný úrok, dále poplatky za poskytované služby, ale také povinnost žalovaného k úhradě sjednaných smluvních pokut za prodlení s plněním peněžitých závazků žalovaného. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností oslabujících či vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům založeným na úvěrové smlouvě vyhověl v rozsahu uplatněné jistiny, úroků, sjednaných poplatků a smluvních pokut, a též vč. úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti celého úvěru. Naopak soud nemohl žalobě vyhovět v rozsahu uplatněných nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 360 Kč, jelikož takový nárok jednak nebyl prokázán z hlediska vzniku a výše jednotlivých nákladů, jednak postrádá oporu v platném právu. Žalovanému nelze přičítat k tíži důsledky vlastního rozhodnutí úvěrující o své vůli generovat náklady bezvýsledného „vymáhání“ splnění povinnosti žalovaným. Ostatně svou povahou jde spíše o neurčitým způsobem sjednanou (další) smluvní pokutu. Dále pak soud žalobu zamítl v rozsahu požadavku na zaplacení poplatků „za bezpečnou splátku“ a za „SMS servis“ vyúčtovaných dne 21. 12. 2020 (za leden 2021), ostatně těžko za období pěti měsíců od srpna do prosince 2020 hovořit o vzniku nároku na celkem šest měsíčních splátek.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož soud přiznal převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému, kdy žalobkyně byla v předmětu řízení úspěšnou z 96 %, proti jí náleží náhrada 92 % podílu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH. Celková výše nákladů na straně žalobkyně tak činí 2 252 Kč, přičemž při podílu 92 % soud žalobkyně přiznal celkově částku náhrady ve výši 2 072 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.