11 C 346/2023-31 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, , a dále byla dne , datum, sjednána formou Dispozic úvěrová smlouva, na jejímž základě úvěrující poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit až do výše 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně formou měsíčního kreditního příjmu ve výši 50 % povoleného debetu. Z důvodu porušování podmínek Flexikreditu spočívajícího v přečerpání povoleného limitu úvěrující poskytování tohoto produktu zrušila a převedla vzniklý debetní zůstatek ve výši 7 820,34 Kč dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, , jehož dlužný zůstatek měl žalovaný splatit v měsíčních splátkách, což však neučinil, proto úvěrující úvěr ke dni 6. 6. 2022 zesplatnila. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se tak v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 820,34 Kč, tří poplatků za upomínání žalovaného ze dne 17. 3. 2022, ze dne 19. 4. 2022 a ze dne 16. 5. 2022 v celkové výši 1 800 Kč, úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 7. 6. 2022 do 14. 11. 2022 ve výši 367,92 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 24. 11. 2022 do zaplacení a také úroku z úvěru ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny od 7. 6. 2022 do zaplacení (nárok 1). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na jejímž základě úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 13,1 % ročně formou měsíčních splátek spolu se sjednanými poplatky za pojištění schopnosti splácet. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek úvěrující úvěr ke dni 17. 2. 2022 zesplatnila. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se tak v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 36 441,78 Kč, sjednaných poplatků ve výši 1 620 Kč (sestávající z poplatku za zesplatnění ve výši 300 Kč, dále z poplatku za upomínku ze dne 7. 2. 2022 ve výši 600 Kč a dále z devíti poplatků za pojištění vyúčtovaných v období od října 2021 do února 2022 ve výši 720 Kč), úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 16. 10. 2021 do 14. 11. 2022 ve výši 2 393,02 Kč, dále úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 24. 11. 2022 do zaplacení a také úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu od 15. 9. 2021 do 17. 2. 2022 ve výši 2 932,25 Kč a dále ve výši 13,1 % ročně z dlužné jistiny od 18. 2. 2022 do zaplacení (nárok 2).2. Žalovaný se dovolával skutečnosti, že minimálně jeden z uplatněných nároků uhradil, což i doložil potvrzením úvěrující ze dne , datum, . Teprve v reakci na tuto obranu žalovaného žalobkyně změnila žalobu s tím, že uplatňuje nároky z jiného (dalšího) úvěrového vztahu sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným. Tuto změnu žaloby soud usnesením ze dne 9. 1. 2025 nepřipustil, neboť rozhodování o změněné žaloby by vyžadovalo provedení dalšího dokazování, když navíc žalobkyně adekvátním způsobem nereagovala na poučení soudu z jednání ze dne 26. 8. 2024, kdy i změněný nárok zůstal opět jen v rovině obecných tvrzení o „nepovoleném debetním zůstatku“, který je zcela bezobsažný a neumožňuje relevantní soudní přezkum.3. Ve vztahu k uplatněnému nároku 1) lze mít za prokázané, že mezi úvěrující a žalovaným došlo nejprve dne , datum, k založení vztahu ze smlouvy o běžném účtu, jak patrno ze smlouvy o bankovních produktech a službách, kdy v návaznosti na vedení běžného účtu č. , č. účtu, strany posléze sjednaly povolený úvěrový limit (Flexikredit) do výše 10 000 Kč s podmínkou minimálního měsíčního kreditního příjmu 50 % limitu a s úrokem ve výši 21,99 % ročně (resp. 29 % ročně při nepovoleném debetním zůstatku), což je zřejmé z doložených Dispozic ze dne 20. 1. 2018. Dle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 25. 10. 2015 byly pohledávky z uvedeného úvěru zcela splaceny, nelze tedy tento žalobou uplatněný nárok považovat za důvodný, jak posléze ostatně připustila sama žalobkyně, když navrhla změnu žaloby na nároky opřené o jinou úvěrovou smlouvu (smlouvu o úvěrovém rámci , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč ze dne , datum, ), tedy jiný skutkový stav (není dána totožnost skutku, pokud se výsledná částka nároku opírá o jiné právní jednání z jiné doby). Koneckonců ani přes poučení soudu při jednání žalobkyně do uplynutí koncentrační lhůty nijak neobjasnila, jakým způsobem dospěla k částce „debetního zůstatku“ ve výši 7 820,34 Kč, který ostatně není žádnou „jistinou úvěru“, nýbrž pouhým účetním převodem souhrnné sumy blíže neobjasněných dílčích nároků vznikajících při vedení běžného účtu s povoleným debetem (tj. pravidelně souhrnem dílčích výběrů, plateb, převodů, poplatků, úroků a nejrozmanitějších sankcí), ze kterých , právnická osoba, . o vlastní vůli formálně konstruuje úvěrovou jistinu (tj. evidenčním převodem debetního zůstatku běžného účtu na nově zřízený úvěrový účet). To však nic nemění na tom, že jde o již předem existující nároky (v době převodu často několik měsíců, někdy let) vzniklé z nejrůznějších důvodů, mnohdy pouhým zúčtováním vlastních , Anonymizováno, banky, nikoliv výlučně načerpáním úvěrové jistiny. Zamítnutí žaloby samozřejmě nebrání žaloby uplatnit nároky ze smlouvy o úvěrovém rámci , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč ze dne , datum, novou žalobou.4. Ve vztahu k uplatněnému nároku 2) pak z předložené úvěrové smlouvy ze dne , datum, plyne, že úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 72ti měsíčních splátkách po 805,08 Kč včetně úroku ve výši 13,1 % ročně a současně se zavázal uhradit poplatek za přistoupení k pojištění ve výši 80 Kč měsíčně a také poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč a poplatek za upomínání ve výši 600 Kč. Vyplacení úvěru v souladu s úvěrovou smlouvou žalobkyně prokázala výpisem z účtu žalovaného. V ustanovení čl. III. body 10. a 11. smlouvy pak strany založily oprávnění úvěrující zesplatnit dluhy žalovaného z úvěrové smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv pohledávky úvěrující. Oznámením ze dne 19. 2. 2022 bylo prokázáno zesplatnění úvěru žalovaného. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy strany učinily úvěrové podmínky, přičemž podle čl. 43 těchto podmínek byla žalobkyně oprávněna připisovat splatné neuhrazené úroky k jistině a tyto nadále úročit úrokem a úrokem z prodlení. Z předloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného je patrné narůstání dluhu žalovaného a vývoj jeho příslušenství. Nabytí uplatněných pohledávek od úvěrující, a tedy aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení má soud za prokázanou postupní smlouvou vč. její přílohy.5. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla její právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách včetně úroku z úvěru. Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalovaného hradit sjednané poplatky za přistoupení k pojištění, upomínání a za zesplatnění závazků z úvěrové smlouvy Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od právní předchůdkyně. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněnému nároku 2) vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny a sjednaných poplatků, a to včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Naopak nároku 1) žaloby soud z důvodů výše podrobně uvedených vyhovět nemohl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť tento nárok byl žalovaným zcela splacen a sama žalobkyně posléze reagovala uplatněním jiného nároku (tj. nároků z jiného úvěrového vztahu, kdy každý právní vztah je definován konkrétním právním jednáním, které jej zakládá, v tomto případě úvěrovou smlouvou ze dne , datum, , které se žalobkyně v žalobě dovolávala a k žalobě právě tuto smlouvu připojila). Uplatnění jiného žalobního nároku soud vzhledem k fázi řízení a nutnosti doplnit skutková tvrzení i důkazní návrhy již nepřipustil.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněnému předmětu řízení tak byl