ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:11.C.355.2024.1 Datum: 2025-07-03 Předmět: O zaplacení 70 438,57 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb. ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 70 438,57 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č)
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 60 tis. Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, proto úvěrující závazky žalovaného z úvěru ke dni 1. 5. 2023 zesplatnila. Předmětnou pohledávku dne 21. 9. 2023 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po částečném zpětvzetí žaloby po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny úvěru ve výši 58 935,20 Kč a úhrady poplatků za dvě upomínky v celkové výši 600 Kč a také příslušenství v podobě úroku splatného do zesplatnění úvěru ve výši 10 903,37 Kč, úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu od 2. 5. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 8 938,51 Kč a dále ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 2. 5. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 6 772,13 Kč a dále v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 30. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , která poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s úrokem ve výši 54 % ročně uhradit v pravidelných měsíčních platbách dle sděleného rozpisu plateb, jak plyne z obsahu smlouvy ve spojení s potvrzením ČSOB, a.s. o provedení transakce (čerpání úvěru) ze dne 14. 11. 2022. V čl. 8 úvěrové smlouvy stran sjednaly poplatek ve výši 300 Kč za každou zaslanou upomínku v případě prodlení dlužníka po dobu delší 14 dní. V případě prodlení dlužníka s úhradou platebních povinností po předchozí marné výzvě k plnění, od kterého uplynulo alespoň 30 dní, byla úvěrující dle čl. 11 smlouvy oprávněna přistoupit k okamžitému zesplatnění čerpaného úvěru. Upomínkami ze dne 22. 2. 2023 a ze dne 7. 3. 2023 prokázala žalobkyně upomínání žalovaného s upozorněním na možnosti zesplatnění jeho závazků, k čemuž došlo ke dni 1. 5. 2023, jak patrno z doložené transakční historie, ze které je rovněž patrno průběžné čerpání a splácení předmětného úvěru a také vývoj úročení úvěru. Nabytí pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení ze dne 29. 1. 2024. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému.4. Ve věci bylo žalobkyní prokázáno, že na základě platné úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku poskytla její právní předchůdkyně žalovanému revolvingový úvěr, který se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách v závislosti na rozsahu čerpání, včetně úroku z úvěru. Současně žalobkyně prokázala ujednání stran a vznik povinnosti žalovaného hradit sjednané poplatky za upomínání Žalobkyně prokázala i nabytí těchto pohledávek od právní předchůdkyně. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně splacení takto vzniklých závazků, případně ohledně jiných skutečností vyvracejících nároky žalobkyně spočívala na žalovaném, který však v řízení zůstal zcela nečinný, proto soud žalobou uplatněným nárokům vyhověl v rozsahu uplatněné nesplacené jistiny a sjednaných poplatků, a to včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanoveném ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu, podle kterého soud přiznal žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, když k tíži žalobkyně bylo nutno zohlednit poměrně rozsáhlé zpětvzetí žaloby. Úspěch žalobkyně se tak 85 % původního předmětu řízení, tedy soud přiznal žalobkyni právo na náhradu podílu 70 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 382 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 14 000 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 1 350 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 3 22,50 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 70 % tak soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 14 669 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.