12 C 176/2025-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soudu uložil povinnost zaplatit částku 51 955,46 Kč spolu s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o kreditní kartě (dále též „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu specifikovanou ve smlouvě, a to spolu s úvěrem k předmětné kartě s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč vedeným na č. účtu , Anonymizováno, . Nedílnou součástí této smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky k osobním kreditním kartám, Oznámení a Sazebník poplatků. Žalovaný začal čerpat poskytnutý úvěr dne , datum, , přičemž se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny spolu se smluveným úrokem ve výši 21,99 % ročně, a to vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však porušil smluvní povinnost, kdy se dostal do prodlení s úhradou smluvených splátek, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni , datum, a úvěr v nesplacené výši okamžitě zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 49 955,46 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 000 Kč za odeslání upomínek k úhradě po 500 Kč za upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kapitalizovaného úroku ve smluvené výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny ve výši 49 955,46 Kč ode dne následujícího po dni poslední úhrady žalovaného, tj. od , datum, , do , datum, , a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši 383,91 Kč. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), žalovaný dosud ovšem ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání na základě žalobkyní předložených listin.4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležel na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o osobní kreditní kartě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, , s tím, že byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Vyčerpaný úvěr se žalovaný zavázal pravidelně splácet v podobě měsíčních splátek ve výši 3 % z aktuálně vyčerpané výše úvěru, minimálně však ve výši 100 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný průběžně čerpal poskytnutý úvěr, což vyplývá z Výpisu z účtu ke kreditní kartě a Historického výpisu k bankovního účtu žalovaného, nedostál však smluvní povinnosti, neboť se opakovaně ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, na což byl žalobkyní vícekrát upozorňován. Žalobkyně proto využila smluvního oprávnění a v souladu s ust. čl. 5.1 a) a čl. 5.2 a), g) Podmínek osobních kreditních karet, které tvořily nedílnou součást smlouvy, odstoupila od smlouvy, což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, , a následně úvěr v nesplacené výši okamžitě zesplatnila ke dni , datum, . Dosud dlužná částka žalovaného sestává z dlužné jistiny ve výši 49 955,46 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 000 Kč za odeslání upomínek k úhradě po 500 Kč za upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , to vše v souladu s ust. čl. „Poplatky a ceny“ smlouvy ve spojení se Sazebníkem žalobkyně, který taktéž tvořil nedílnou součást smlouvy, dále kapitalizovaného úroku ve smluvené výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny ve výši 49 955,46 Kč ode dne následujícího po dni poslední úhrady žalovaného, tj. od , datum, , do , datum, , a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši 383,91 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výše specifikované dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, , žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil.5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), neboť podle ust. § 2665 OZ ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ a poplatků. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu, úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v rozsahu dle výroku I. rozsudku vyhověl, když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.6. Výrokem II. rozsudku soud podanou žalobu částečně zamítl ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve smluvní výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny, kdy žalobkyně v tomto ohledu nerespektovala ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud proto žalobkyni přiznal úrok ve smluvní výši toliko za období 90 dnů od splatnosti pohledávky za žalovaným, přičemž ve zbylém rozsahu přiznal úrok pouze ve výši odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení.7. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 3 OSŘ, když žalobkyně byla neúspěšná co do předmětu řízení specifikovaném ve výroku II. tohoto rozsudku představující poměrně nepatrnou část předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že ve zbývajícím rozsahu již byla žalobkyně v řízení úspěšná (výrok I.), přiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 2 079 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 3 180 Kč dle § 7 odst. 5 AT v celkové výši 9 540 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.