12 C 4/2025-28 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou včetně jejího doplnění domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky 12 331,72 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ; dále jen „banka“) a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o Bankovních produktech a službách (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru , Anonymizováno, , Všeobecné obchodní podmínky, Základní produktové podmínky kontokorentního úvěru (dále jen „Produktové podmínky“), Úrokový lístek a Sazebník, na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, a to zřízení a vedení běžného bankovního účtu číslo , č. účtu, . Banka se zároveň zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit umožňující přečerpání prostředků na běžném účtu až do výše 7 000 Kč sjednaného v aktuálních dispozicích ze dne , datum, , žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem za kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný porušil svoji povinnost nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu. Banka následně využila smluvního oprávnění a debetní zůstatek ve výši 10 531,72 Kč převedla dne , datum, na nový úvěrový účet číslo , č. účtu, a umožnila žalovanému jeho splacení v pravidelných splátkách. Neboť žalovaný ani nadále svůj závazek neplnil a nesplácel úvěr řádně a včas, banka úvěr prohlásila za splatný ke dni , datum, . Pohledávka banky ze shora uvedené smlouvy za žalovaným byla postoupena žalobkyni a sestává z dlužné jistiny ve výši 10 531,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 926,62 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny 10 531,72 Kč za dobu od , datum, do , datum, a poplatků naúčtovaných dle dispozic ke smlouvě za upomínky ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, vždy po 600 Kč za každou z upomínek. Dále se žalobkyně po žalovaném domáhala též úhrady smluvního úroku ve sjednané výši 29 % ročně z nepovoleného debetního zůstatku za dobu od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, a dispozice k této smlouvě uzavřené dne , datum, má soud za prokázané, že banka se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet číslo , č. účtu, s úvěrovým limitem ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal udržovat na bankovním účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného úvěrového limitu a vyčerpaný úvěr splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 21,99 % ročně, v případě nepovoleného debetu pak ve výši 29 % ročně. Z výpisu z úvěrového bankovního účtu číslo , č. účtu, , na nějž byl v souladu s Produktovými podmínkami převeden debetní zůstatek běžného účtu, má soud za prokázané, že žalovaný porušil sjednané podmínky, když překročil povolený úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Banka tak využila smluvního oprávnění a úvěr v souladu čl. 24 Produktových podmínek prohlásila dopisem ze dne , datum, za splatný ke dni , datum, . Dluh žalovaného tak tvoří dlužná jistina ve výši 10 531,72 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 926,62 Kč sestávající z úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny 10 531,72 Kč za dobu od , datum, do , datum, a poplatků naúčtovaných dle dispozic ke smlouvě za upomínky ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, vždy po 600 Kč za každou z upomínek. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému písemnou předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 OSŘ, žalovaný dosud ničeho neuhradil.5. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Banka na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ a poplatků. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, úroků z úvěru, poplatků, úroků z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla v rozsahu předmětu řízení dle výroku I. podána po právu, a proto jí vyhověl, včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb, když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.6. Výrokem II. rozsudku soud částečně podanou žalobu zamítl ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve smluvní výši 29 % ročně z dlužné částky, kdy žalobkyně v tomto ohledu nerespektovala ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Soud proto žalobkyni přiznal úrok ve smluvní výši toliko za období 90 dnů od splatnosti pohledávky za žalovaným, přičemž ve zbylém rozsahu přiznal úrok pouze ve výši odpovídající uvedenému zákonnému ustanovení.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 OSŘ, když žalobkyně byla neúspěšná toliko v nepatrné části uplatněného nároku. Vzhledem k tomu, že ve zbývajícím rozsahu byla žalobkyně v řízení úspěšná (výrok I.), přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.