14 C 27/2025-25 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka od původního věřitele společnosti , právnická osoba, , byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 7 000 Kč. Úvěr se skládal z poskytnuté jistiny, z poplatku ve výši 7 644,70 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, avšak k důkazům navrhla jen smlouvu o postoupení, seznam postoupených pohledávek, výpis z účtu a aby bylo soudem vyžádáno, zda žalovanému byla v lednu 2023 zaslána na účet č. , č. účtu, částka 7 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , a zda je majitelem účtu právě žalovaný. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, je zřejmé, že majitelem účtu byl žalovaný a že na tento účet pod daným variabilním symbolem byla v lednu 2023 připsána částka 7 000 Kč. Soud tak k dispozici při jednání měl toliko tyto důkazy, jenž mohl provést. Za prokázané má soud postoupení pohledávky z původního věřitele , Anonymizováno, přímo na žalobkyni a to smlouvou ze dne , datum, . Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Z důkazů, jenž soud při jednání provedl, však nevyplynulo založení smluvního vztahu mezi účastníky. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma smlouvy o postoupení pohledávky a výpisu z účtu od banky, že žalovanému peníze přišly na jeho účet, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, avšak prokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 7 000 Kč a že je žalobkyně ve věci aktivně legitimována.4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne , datum, k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.5. Vzhledem k výše uvedenému se mohla žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne , datum, ve výši 7 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 7 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru, byly další nároky spočívající v poplatku a úrocích, nedůvodné.7. Žalovaný měl v dané věci úspěch přes 50%, ale žádné náklady mu nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.