ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:15.C.108.2025.1 Datum: 2025-08-04 Předmět: o 35 412 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 577 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1802 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1812 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 35 412 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 577 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1802 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1812 z. č. 89/2)
1. Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. března tr. se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 35 412 Kč jakožto nevrácených úvěrů 5 574,74 Kč a 12 088,89 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků 5 867,26 Kč a 11 881,11 Kč, s úroky v poměru 15 % z nevráceného úvěru 5 574,74 Kč za období od 22. prosince 2022 do zaplacení, který kapitalizovala do 21. října 2024 v částce 1 600,46 Kč a z nevráceného úvěru 12 088,89 Kč za období od 7. září 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 21. října 2024 v částce 2 366,70 Kč a s úroky z prodlení v poměru 15 % z nevráceného úvěru 5 574,74 Kč za období od 30. března 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 21. října 2024 v částce 1 328,65 Kč a z nevráceného úvěru 12 088,89 Kč také za období od 30. března 2023 do zaplacení, který kapitalizovala do 21. října 2024 v částce 2 881,19 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 5 574,74 Kč, poplatku 5 867,26 Kč a souvisejícího úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 10 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále 10 477 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 5 101 Kč za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 15 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (vše označeno žalobkyní jako „poplatek“). To vše měl žalovaný splácet v 52 týdenních splátkách po 394 Kč do 21. prosince 2022. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 12 088,89 Kč, poplatku 11 881,11 Kč a souvisejícího úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi úvěrující a žalovaným. Podle této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalovanému 13 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále 14 681 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 10 201 Kč za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 15 %, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 2 980 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení (vše označeno žalobkyní jako „poplatek“). To vše měl žalovaný splácet v 78 týdenních splátkách po 355 Kč do 6. září 2023. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů v zákonné výši. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne , datum, s úvěrující.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 4. srpna tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.3. Po dokazování soud zjistil, že žalovaný sjednal s úvěrující uváděné smlouvy, podle nichž převzal částky 10 tis. Kč a 13 tis. Kč, které se zavázal vrátit a k tomu zaplatit uváděné platby. Ty byly ovšem žalobkyní specifikovány ohledně první smlouvy jen ohledně částky (poplatku) 8 917 Kč, nikoli v součtu 10 477 Kč. Také poslední splátky byly sjednány v jiné výši, než uváděla žalobkyně. Tyto nesrovnalosti ovšem nakonec na rozhodnutí neměly vliv. Soud také zjistil žalobkyní uváděné sjednání smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.4. Soud ovšem nezjistil, že by se žalovaný smluvně zavázal k placení dalšího úroku v poměru 15 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedený v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků v tomto poměru. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje.5. Ohledně právního hodnocení je nutné předně uvést, že žalovaný do závazkového vztahu vstupoval zjevně jako spotřebitel, zatímco úvěrující naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). S ohledem na to je ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se právě smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele, nutné ujednání úvěrující a žalovaného o poplatcích posoudit jako zneužívající ve smyslu § 1813 OZ. Ukládá totiž spotřebiteli povinnost zaplatit nepřiměřené neúrokové náklady. Protože podle § 1815 OZ se k takovému ujednání nepřihlíží, zabýval se soud dále jen skutečným úrokovým zatížením žalovaného. Souladně s řešením obdobných případů žalobkyně zdejším soudem (z mnoha např. sp. zn. 15 C 265/2023, 15 C 260/2023, 15 C 266/2023) pak byly tvrzené platby žalovaného započítávány jen na platně sjednané pohledávky, resp. pohledávky, k nimž bylo možné přihlížet.6. Soud tedy nepřihlížel k ujednání o poplatcích v částkách 1 500 Kč, 2 316 Kč, 1 500 Kč a 2 980 Kč. Nepřiměřenost této části závazku je zjevná s ohledem na poměr úvěrové částky ke službám, poskytovaným úvěrující jako protiplnění, která souvisejí s poskytnutím a správou úvěru. Účelem poplatků přitom nebylo vymezit hlavní předmět smlouvy, ani se netýkaly přiměřenosti ceny nebo odměny ke službám, poskytovaným jako protiplnění. Protože je zneužívající prvek těchto ujednání oddělitelný od zbytku ujednání, může jeho pominutí stačit k obnovení skutečné rovnováhy mezi smluvními stranami. Hodnocení o jen částečné neúčinnosti ujednání vychází z § 576 OZ (obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).7. Soud tedy přihlédl jen k ujednání úvěrující a žalovaného o povinnosti žalovaného vrátit poskytnuté úvěry 10 tis. Kč a 13 tis. Kč a zaplatit úroky 5 101 Kč a 10 201 Kč.8. Právní režim smlouvy o úvěru podléhá § 2395 a násl. OZ. Smlouva je ovšem dále neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se sjednaných úroků. Každý z úroků 5 101 Kč podle první uváděné smlouvy a 10 201 Kč podle druhé smlouvy totiž po přepočtu na poměrné roční úrokové zatížení přesahuje 83 %. Úroky tedy byly sjednány v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v prosinci 2021 byla jen 7,91 % a v březnu 2022 jen 9,45 % (viz databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože i zde jde o neplatnost jen části právního jednání (§ 577 OZ; opět viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 60/2021), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smluv (§ 1802 OZ). To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému podle první smlouvy úvěr 10 000 Kč na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 7,91 %, měl žalovaný celkem zaplatit 10 428 Kč. Pokud úvěrující poskytla žalovanému podle druhé smlouvy úvěr 13 000 Kč na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 9,45 %, měl žalovaný celkem zaplatit 13 986 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky měl žalovaný uhradit podle první smlouvy celkem 7 475 Kč (18 917 – 11 442), zbývá k vrácení úvěru 2 525 Kč a na úroku zaplatit 428 Kč (viz § 1932 odst. 2 OZ). Podle druhé smlouvy měl žalovaný na tyto své závazky uhradit celkem 3 711 Kč (27 681 – 23 970), zbývá k vrácení úvěru 9 289 Kč a na úroku zaplatit 986 Kč. Jen v tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto takto výrokem I. vyhověl.9. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) 2 525 Kč a 9 289 Kč po lhůtě jeho splatnosti podle ujednání smluvních stran (§ 1958 odst. 1 OZ), má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ z těchto částek. Úrok z prodlení v žalovaném poměru 15 %, který nepřesahuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dosáhl z jistiny 2 525 Kč v době od 22. prosince 2022 do 21. října 2024 částky 693,37 Kč. Úrok z prodlení z jistiny 9 289 Kč, ovšem až od 7. září 2023, když podle žalobkyně měl být úvěr vrácen do 6. září 2023, za dobu do 21. října 2024 pak dosáhl částky 1 565,87 Kč. Žaloba na placení úroku z prodlení v kapitalizované výši je tedy důvodná jen ohledně těchto částek a dále pak v poměru 15 % z nevrácených úvěrů v celkové částce 11 814 Kč od 22. října 2024 do zaplacení. Soud jí proto v tomto rozsahu výrokem I. také vyhověl.10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.11. Jako nedůvodnou pak naopak soud výrokem II. zamítl žalobu na vrácení úvěrů 3 049,74 Kč (5 574,74 – 2 525) a 2 799,89 Kč (12 088,89 – 9 289), na placení poplatků s úroky 5 439,26 Kč (5 867,26 – 428) a 10 895,11 Kč (11 881,11 – 986) s dalšími úroky 1 600,46 Kč a 2 366,70 Kč a poměrnými úroky a s úroky z prodlení 635,28 Kč (1 328,65 – 693,37) a 1 315,32 Kč (2 881,19 –