ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:15.C.351.2024.1 Datum: 2025-04-14 Předmět: o vyklizení nemovitosti Ustanovení: ["§ 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1998 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2211 z. č. 89/2012 Sb."] ["podnájem""vyklizení bytu""smlouva nájemní"]
O co šlo: o vyklizení nemovitosti (["§ 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 120 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1998 z. č. 89)
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 19. září 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. s odůvodněním, že žalovanému právo byt užívat, založené podnájemní smlouvou účastníků, skončilo dne , datum, po výpovědi žalobkyně ze dne , datum, . Přesto žalovaný dosud byt nevyklidil a žalobkyni nepředal.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Po dokazování soud zjistil skutečnosti uváděné žalobkyní. Právo byt užívat žalobkyní prokazovala nájemní smlouva s vlastníkem bytu, městem , město, . Užívání a tedy i předání bytu žalovanému potvrzovala podnájemní smlouva účastníků a výpověď této smlouvy potvrzoval dopis žalobkyně ze dne , datum, s písemným potvrzením žalovaného o jeho převzetí. Písemná podnájemní smlouva sice nebyla podepsána účastníky a datována. Pokud by však žalovaný užíval byt bez právního důvodu, pak by při neexistenci jakékoli jeho procesní obrany v tomto směru, nesvědčila žalovanému ani ochrana dvouměsíční výpovědní doby podle žalobkyní uvedené smlouvy.V každém případě (tedy i při podnájemním vztahu po uplynutí výpovědní doby) je z těchto zjištění zřejmé, že nejpozději , datum, ztratil žalovaný právo byt užívat ve smyslu § 1998 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). O tvrzení žalobkyně, že žalovaný předmětný byt přesto stále užívá soud nepochyboval s ohledem na to, že žalovaný převzal výpověď podnájmu, aniž by jakkoli zpochybnil jak podnájem, tak jeho ukončení a s ohledem na to, že žalovaný současně ani netvrdil, že by předmětný byt žalobkyni odevzdal. To vše přesto, že povinnost tvrzení v tomto směru mu ukládá § 101 odst. 1 § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Protože žalovaný užíváním předmětného bytu bez souhlasu jeho oprávněného uživatele – nájemkyně, tj. žalobkyně, neoprávněně zasahuje do práva žalobkyně, svědčí jí proti žalovanému ochrana podle § 2211 OZ. Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl, když lhůtu pro vyklizení stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ a způsob ochrany byl žalován v souladu s § 340 OSŘ.Výrokem II. soud přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 OSŘ.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží, když výdaj nákladů nebyl doložen) v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: Soudní poplatek v částce 5 000 Kč; Odměnu zástupce žalobkyně, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis vyjádření k žalobě) po 1 500 Kč, za jeden úkon právní služby (3. výzva k vyklizení před podáním žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) v částce 750 Kč a za jeden úkon právo služby (4. účast na jednání před soudem) v částce 2 300 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, tj. v součtu 6 050 Kč; Provozní výdaje tohoto zástupce v paušální výši za první tři uvedené úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč a za poslední uvedený úkon právní služby v částce 450 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, dostupném na www.nsoud.cz, tj. v součtu 1 250 Kč.Celkem se jednalo o částku 12 300 Kč, kterou je žalobce povinen žalovanému nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ..Žalobkyně nedoložila, že její zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Proto soud neuložil žalovanému, aby žalobkyni nahradil odvod této daně z odměny a paušálních náhrad jejího zástupce, jak žádala, když tato náhrada je vázána vždy na aktuální existenci poplatníka této daně.