15 C 409/2024-21 — Okresní soud v Chebu

Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. září 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 147,32 Kč, jakožto nevrácené půjčky 5 727,67 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatku 4 419,65 Kč s úrokem v poměru 21 % z této nevrácené půjčky za období od 18. prosince 2012 do zaplacení, který kapitalizovala do 27. září 2023 v částce 13 150,73 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši ze stejné jistiny za období od 19. listopadu 2011 do zaplacení, který kapitalizovala také do 27. září 2023 v částce 5 340,30 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky, poplatku a úroku dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „věřitelka“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalovanému 6 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit věřitelce součet 766 Kč kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměnu 1 140 Kč za administrativní zpracování půjčky a náklady 3 110 Kč za hotovostní inkaso splátek (žalobkyní souhrnně označováno také jako poplatky). To vše měl žalovaná splácet v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 184 Kč do 17. prosince 2012. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne , datum, s věřitelkou.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 24. března tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Po dokazování soud zjistil, že žalovaný sjednal s věřitelkou uváděnou smlouvu, podle níž převzal částku 6 tis. Kč, kterou se zavázal vrátit a k tomu zaplatit celkem 5 016 Kč, představující uváděné poplatky, přičemž poslední 60. splátka měl být zaplacena již jen ve výši 160 Kč. Soud také zjistil žalobkyní uváděné sjednání smlouvy o postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.Soud ovšem nezjistil, že by se žalovaný ve smlouvě zavázal k placení dalšího úroku v poměru 21 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedený v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků v tomto poměru. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. Smluvní podmínky předložené žalobkyní, z nichž této nárok dovozuje, neobsahují žádné potvrzení správnosti či závaznosti žalovaným.Ve shodě s žalobkyní soud posoudil vedlejší platbu (poplatek) ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Jde zjevně o formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úrok), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok více než 112 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase.Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalovaného jako uzavřenou smlouvu o půjčce, jejíž režim s ohledem na čas předání půjčky podléhá podle ustanovení § 3028 OZ a § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ64“). Tato smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ64) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému souhrnnému poplatku, který představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst. 1 OZ64. Ta byla přitom sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v říjnu 2011 byla 13,98 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ64). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či půjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 13,98 % ročně. To znamená, že pokud by věřitelka poskytla žalovanému půjčku 6 tis. Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 13,98 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 6 538 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný 500 Kč, zaplatil tuto částku na úrok (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 1598/2009; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). K zaplacení úroku tedy zbývá 38 Kč a k vrácení půjčky 6 000 Kč, z níž je žalováno 5 727,67 Kč.Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení 5 727,67 Kč jako nevrácené půjčky a 38 Kč jako nezaplaceného úroku. Stejným výrokem soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ64, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Žalobkyně neuvedla, kdy měl žalovaný zaplatit zmíněných 500 Kč, tedy jaké sjednané splátky byly zaplaceny a jaké nikoli. Proto nebylo možné hodnotit prodlení žalovaného s placením dříve, než od sjednané doby vrácené celé půjčky, tedy od 18. prosince 2012, ačkoli byl žalován již od 19. listopadu 2011. Úrok z prodlení z 5 727,67 Kč za dobu od 18. prosince 2012 do 27. září 2023 dosáhl 4 629,95 Kč při poměrné výši 7,5 %.Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. s ohledem na smluvní postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Ve zbytku, tj. ohledně části 4 381,65 Kč z poplatku zahrnujícího také úrok (4 419,65 – 38), úroku 13 150,73 Kč a úroku z prodlení 710,35 Kč (5 340,30 – 4 629,95) a v poměrné výši 0,25 % za dobu od 28. září 2023 do zaplacení, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. z výše uvedených důvodů.Výrokem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.