ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:15.C.41.2025.1 Datum: 2025-06-09 Předmět: o 11 098,42 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 29 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 565 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 570 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb."] ["postoupení smlouvy""dodávky energie"]
O co šlo: o 11 098,42 Kč s příslušenstvím (["§ 29 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 565 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 570 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb."])
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 15. prosince 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nedoplatku 11 098,42 Kč z vyúčtování služeb dodávek elektřiny žalované do odběrného místa na adrese , adresa, , a to za 4,95 MWh v období od , datum, do , datum, podle smlouvy mezi společností , právnická osoba, (označenou žalobkyní také jako „postupitel“) a žalovaným o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, . Obsahem smlouvy byl především závazek postupitele dodávat žalovanému elektřinu v napěťové hladině NN (nízké napětí) v množství vymezeném hodnotou jističe před elektroměrem a zajistit dopravu elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa. Tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny a ve Všeobecných obchodních podmínkách postupitele. Dále je v této smlouvě sjednáno, že cena elektřiny je dána platným Ceníkem postupitele. Nedoplatek měl být postupitelem na základě této smlouvy žalovanému vyúčtován. Tím se žalovaný dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný dne 27. května 2022. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalovaném dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Žalobkyně nakonec uvedla, že pohledávka jí byla postoupena dne , datum, podle smlouvy ze dne , datum, , což mělo být žalovanému písemně oznámeno.K jednání nařízenému na den 9. června tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.Aby byla cena služeb splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitelka poskytla žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalovanému vyúčtovala, tj. vyzvala jej k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalovanému podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen. Ve smyslu § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byl podle ujednání (smlouvy) žalovaný povinen vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovaného postupitelka vyzvala k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 27. září 2024 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od května 2022, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalovanému netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). Již pro neúplnost žalobních tvrzení tedy nebylo možné učinit skutkový závěr o tom, že by nedoplatek ceny byl žalovanému vyúčtován, tedy že by vyúčtování bylo doručeno žalovanému. Jediná výzva k placení, obsažená v (procesním podkladu) předžalobní výzvě, totiž žádné vyúčtování (jež je předpokladem splatnosti) neobsahuje.Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Žádný z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila jen hromadně, tj. ve vztahu ke všem skutkovým tvrzením a k žalobě připojila, již ze své podstaty nemohl tuto významnou skutečnost prokázat. Smlouva o poskytovaných službách ujednání o platební povinnosti ve vztahu ke konkrétní žalované částce neobsahuje. Jde pouze o závazek postupitelky k dodávkám předmětných služeb a zamýšlená (viz níže ke zjištění o sjednání smlouvy) povinnost žalovaného k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a placení sjednané i regulované ceny podle žalobních tvrzení. Faktora postupitelky mohla prokázat jen to, že postupitelka účtovala cenu služeb, tedy vystavila příslušný účetní doklad. K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Žalobkyně neuváděla, že by žalovaný jakkoli osvědčoval správnost údajů uvedených v účetním dokladu postupitelky. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalovaného v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Také z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět.Soud však ani po dokazování nezjistil, že by to byl právě žalovaný, kdo sjednal s postupitelkou uváděnou smlouvu. V místě označeném pro podpis žalovaného byl totiž umístěn grafický znak neodpovídající jménu či příjmení žalovaného. Nelze proto uzavřít, že písemnost zjevně podepsal právě žalovaný tak, jak má na mysli § 565 OZ. Bylo proto na žalobkyni, aby ve smyslu § 565 OZ prokázala pravost a správnost předkládané písemné smlouvy. Žalobkyně ovšem další důkazní návrhy ve vytýkaném směru neměla. Soud tedy dokazováním nezjistil, že by se žalovaný postupitelce k čemukoli zavazoval. I z tohoto důvodu tedy žaloba na zaplacení jistiny nemohla být úspěšná.Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání skutečnosti, svědčící aktivní věcné legitimaci žalobkyně, tedy zda je nositelkou žalovaného práva. V tomto směru žalobkyně tvrdila, že jí žalované pohledávky byly postoupeny smlouvou s dodavatelkou elektřiny. K prokázání této skutečnosti zjevně označila jednak postupní smlouvu samotnou a dále protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny a zřejmě i oznámení o postoupení pohledávek. Právo žalobkyně tedy vychází z ustanovení § 1879 a násl. OZ. Smlouvou o postoupení je nutné postoupit konkrétní, tj. individuálně určenou pohledávku, zde pohledávku proti žalovanému. Soud však ani k tomuto zjištění po dokazování nedospěl. Předávací protokol o postoupení pohledávek, jehož součástí je výčet pohledávek zahrnující také žalovanou pohledávku, a potvrzení o zaplacení ceny za tyto pohledávky byly jménem postupitelky podepsány elektronicky osobou, která se neshodovala s osobou, jež sjednala za postupitelku smlouvu o postoupení pohledávek a neodpovídá ani oprávněné osobě uvedené v čl. X odst. 8 této smlouvy. Údaj o osobách oprávněných jednat jménem smluvních stran přitom nelze považovat za nevýznamný, jak dokládá také žalobkyní předložený první dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, jenž se mj. týká také změny takové osoby. Oznámení o postoupení pohledávek pak činil advokát , jméno a příjmení, , jenž byl v oznámení označen jako zástupce postupitelky. Plná moc, prokazující toto zastupování postupitelky ovšem předložena nebyla, když žalobkyní předložené (hmotněprávní) zmocnění bylo vystaveno jen pro právnickou osobu. Nelze tedy přijmout skutkový závěr o tom, že by žalobkyni byly smluvně postoupeny žalované