16 C 13/2025-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 062 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 14. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 2 000 Kč, který byl následně navýšen na celkovou částku 24 900 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do 15. 11. 2022. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli dne 14. 6. 2022 společnost , právnická osoba, a žalovaný. Z obsahu smlouvy vyplývá závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, resp. 24 900 Kč a závazek žalovaného tento vrátit do 15. 11. 2022, v případě prodloužení doby vrácení o 30 dnů se žalovaný zavázal k vrácení úvěru spolu s poplatkem 490 Kč, resp. 5 497 Kč. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Z listin označených jako Výpisy z běžného účtu vyplynulo, že byly z účtu společnosti , právnická osoba, poukázány jednotlivé částky (viz dále) na účet uvedený v úvěrové smlouvě. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že majitelem shora uvedeného účtu je žalovaný a dne 15. 6. 2022 byla na tento účet připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka 2 000 Kč, dne 8. 7. 2022 částka 2 000 Kč, dne 22. 8. 2022 částka 5 000 Kč, dne 2. 9. 2022 částka 1 200 Kč, dne 5. 9. 2022 částka 1 000 Kč, dne 6. 9. 2022 částka 700 Kč, dne 7. 9. 2022 částka 500 Kč a 1 000 Kč, dne 8. 9. 2022 částka 8 000 Kč, dne 19. 9. 2022 částka 2 500 Kč a 1 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2024, téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné pohledávky předžalobní výzvou, kdy tyto písemnosti byly žalovanému zaslány téhož dne, jak vyplynulo z podacího lístku.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si sice ve smlouvě sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 298,08 %, resp. 52,31 % a RPSN 1 338,40 %, resp. 2 200,50 % za předpokladu, že bude úvěr splacen do 30 dnů obdržení finančních prostředků, tedy do 15. 11. 2022, nicméně pro případ prodloužení trvání úvěrového vztahu o dalších 30 dnů byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 490 Kč, resp. 5 497 Kč a v takovém případě činila RPSN 1 338,40 %, resp. 2 200,5 %, kdy s každým následným prodloužením doby splatnosti úvěru se RPSN zůstávala v této výši, popř. mírně klesala (nejníže na 1 611,60 % při prodloužení o 360 dní). Z žalobních tvrzení stran splatnosti úvěru je pak zřejmé, že k prodloužení doby splatnosti o 30 dnů v projednávané věci došlo, resp. dojít muselo. Za dané situace se soud zabýval podstatou a výší sjednaného poplatku. Dospěl přitom k závěru, že tento poplatek představuje odměnu za poskytnutí peněz a jde tedy ve své podstatě o úrok. Je tak evidentní, že sjednaný poplatek (úrok) je nepřiměřeně vysoký. Neplatnost smlouvy jako celku nepůsobí však sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám a rovněž je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na tyto okolnosti uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě postupní smlouvy ze dne 6. 12. 2023, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu neuhradil, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by na svůj dluh byť částečně plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 24 900 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 20. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 11. 7. 2024 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 16. 7. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 20. 7. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do rozdílu mezi úrokem z prodlení žalobkyní v žalobě požadovaném a úrokem z prodlení ve výroku pod bodem I. přiznaným, a to s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, kdy splatnost žalované částky nenastala dne 16. 11. 2022, nýbrž až dne 20. 7. 2024 na podkladě výzvy žalobkyně.12. Výrokem pod bodem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 68 %, neúspěch v rozsahu 32 %, proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 %.13. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupce, náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a nahrazovaných výdajů svého zástupce.14. Z veřejně dostup