16 C 237/2024-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. , značka, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, . Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 1. 2024 uzavřela s žalovaným kupní smlouvu, na jejímž základě prodala žalovanému předmětné vozidlo. Dne 10. 8. 2024 obdržela od České kanceláře pojistitelů dopis, že nezaplatila povinné ručení k vozidlu v období od 25. 1. 2024 do 10. 6. 2024, a proto byla vyzvána k zaplacení příspěvku ve výši 5 130 Kč. Žalobkyně se domnívá, že žalovaný předmětné vozidlo nepřepsal na příslušném úřadě a vyjádřila obavu, že veškeré náklady spojené s předmětným vozidlem budou vymáhány po ní, a to i v případě, že žalovaný vozidlo prodá, případně s ním způsobí dopravní nehodu či přestupek v dopravním provozu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 19. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil.3. V prvé řadě se soud zaobíral otázkou, zda žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb. Dospěl přitom k závěru, že naléhavý právní zájem je v řešené věci dán. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 10/2006, v němž Nejvyšší soud mj. judikoval, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k silničnímu motorovému vozidlu, i když se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla); bez tohoto určení totiž nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Žalobkyně pak správně a přiléhavě argumentuje, že bez tohoto určení je to právě žalobkyně, která by případně nesla odpovědnost za dopravní přestupek.4. Na podkladě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci. Z kupní smlouvy ze dne 22. 1. 2024 vyplývá, že tuto uzavřela žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující. Předmětem uzavřené smlouvy je převod vlastnického práva k vozidlu , značka, , registrační značky , SPZ, , kupní cena byla sjednaná ve výši 3 000 Kč. Z výpisu z registru silničních vozidel ze dne 18. 2. 2025 bylo zjištěno, že registrovaným vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla byla v období od 25. 1. 2024 do 10. 6. 2024 žalobkyně. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů vyplývá, že touto byla žalobkyně vyzvána k zaplacení příspěvku ve výši 5 130 Kč z důvodu, že shora uvedené vozidlo nebylo v době od 25. 1. 2024 do 10. 6. 2024 zákonně pojištěno.5. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy žalobkyně na doplnění dokazování výslechem účastníků řízení, když skutkový stav byl již na podkladě provedených důkazů zjištěn a dostatečně prokázán.6. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla, či nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Na podkladě shora uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že se žalovaný stal dne 22. 1. 2024 vlastníkem shora specifikovaného vozidla. Navzdory tomu k řádnému přepisu vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel nedošlo, žalobkyně je tak stále v tomto registru vedena jako vlastnice a provozovatelka předmětného vozidla, ačkoli jí vlastnické právo k předmětnému vozidlu nesvědčí. Žalobkyně v řízení prokázala naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k vozidlu i oprávněnost podané žaloby, když součinnost s žalovaným k přepisu vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel nepřichází v úvahu. Soud pak na podporu svých závěrů odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019 č.j. 1 As 318/2018-41, z něhož vyplývá, že není rozhodné pro odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, nýbrž podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Jestliže je tedy žalobkyně registrována jako provozovatelka předmětného vozidla v registru silničních vozidel, ačkoli již není jeho vlastnicí, nemá jinou možnost než se domáhat příslušné změny určovací žalobou, na základě které by mělo dojít k přepisu vozidla v registru silničních vozidel na žalovaného. Soud proto podané žalobě vyhověl.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náležela by jí ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Protože se však žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.