16 C 267/2024-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 19. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit do 22. 11. 2023. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka právní předchůdkyně postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli dne 19. 9. 2023 společnost , právnická osoba, a žalovaný. Z obsahu smlouvy vyplývá závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a závazek žalovaného tento vrátit do 19. 10. 2023, v případě prodloužení doby vrácení o 30 dnů se žalovaný zavázal k vrácení úvěru spolu s poplatkem ve výši 3 680 Kč. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Z listiny označené jako Potvrzení o provedení transakce vyplynulo, že dne 19. 9. 2023 byla z účtu společnosti , právnická osoba, poukázána částka 16 000 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplynulo, že majitelem shora uvedeného účtu je žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2024, téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné pohledávky předžalobní výzvou, kdy tyto písemnosti byly žalovanému zaslány dne 14. 4. 2024, jak vyplynulo z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si sice ve smlouvě sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 0,00 % a RPSN 0 % za předpokladu, že bude úvěr splacen do 30 dnů od obdržení finančních prostředků, tedy do 19. 10. 2023, nicméně pro případ prodloužení trvání úvěrového vztahu o dalších 30 dnů byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 3 680 Kč a v takovém případě činila RPSN 303,90 %, přičemž s každým následným prodloužením doby splatnosti úvěru se RPSN výrazně zvyšovala (539 %, 699,3 % atd.). Z žalobních tvrzení stran splatnosti úvěru (22. 11. 2023) je pak zřejmé, že k prodloužení doby splatnosti o 30 dnů v projednávané věci došlo, resp. dojít muselo. Za dané situace se soud zabýval podstatou a výší sjednaného poplatku. Dospěl přitom k závěru, že tento poplatek představuje odměnu za poskytnutí peněz a jde tedy ve své podstatě o úrok. Je tak evidentní, že sjednaný poplatek (úrok) je nepřiměřeně vysoký. Neplatnost smlouvy jako celku nepůsobí však sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám a rovněž je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na tyto okolnosti uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě postupní smlouvy ze dne 6. 12. 2023, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu neuhradil, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by na svůj dluh byť částečně plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 16 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 21. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 14. 4. 2024 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 17. 4. 2024. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 21. 4. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně co do rozdílu mezi úrokem z prodlení žalobkyní v žalobě požadovaném a úrokem z prodlení ve výroku pod bodem I. přiznaným, a to s odkazem na absenci právního základu žalovaného nároku, kdy splatnost žalované částky nenastala dne 22. 11. 2023, nýbrž až dne 20. 4. 2024 na podkladě výzvy žalobkyně.11. Výrokem pod bodem III. soud v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem, když její neúspěch byl nepatrný. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupce, náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a nahrazovaných výdajů svého zástupce.12. Z veřejně dostupných informací (výroční zpráva 2023 ze sbírky listin veřejného rejstříku) je soudu známo, že procesní zástupce žalobkyně je majetkově svázán s žalobkyní jako její většinový vlastník (vlastník akcií vydané žalobkyní) v poměru 74,1 % a vykonává pro žalobkyni činnost jako projektový manažer. O majetkové provázanosti žalobkyně s jejím zástupce lze usuzovat také z dalších údajů o původním společenství zástupce žalobkyně ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jejíž část se po odštěpení sloučila se žalobkyní, když společnost , právnická osoba, . nyní pro žalobkyni provádí správu pohledávkového portfolia (, Anonymizováno, ). Procesní zástupce žalobkyně tedy chrání zejména své ekonomické zájmy. Na tomto závěru nemění nic ani to, že formálně je jeho činnost rozdělena pro dvě obchodní společnosti. Tím, že formálně vystupoval v tomto řízení jako advokátní zástupce své společnosti, domáhal se navíc nákladového přísudku. Uvedené zjištění nalézací soud vyhodnotil jako zneužití práva být zastoupen advokátem ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezech Ústavního soudu České republiky, například ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. II. ÚS 2697/13, nebo ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. IV. ÚS 193/17 (všechny dostupné na www.nalus.cz). Náklady na zastoupení žalobkyně proto soud hodnotil jako neúčelné a žalovanému proto v