17 C 102/2025-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný, jakožto provozovatel vozidla s reg. zn. , registrační značka, , VIN , VIN kód, neměl k tomuto vozidlu (ač bylo v registru silničních vozidel evidováno jako provozované) v období od 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil svou zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení příspěvku za vozidlo provozované bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po dobu 169 dnů. Splatnost příspěvku nastala dne 15. 10. 2024 po zaslání a doručení upomínky žalovanému. V daném případě činí výše denní sazby příspěvku 93 Kč, žalobkyně má proto nárok na zaplacení příspěvku ve výši 169 x 93 Kč a dále žalobkyni vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 300 Kč, spočívající v poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.3. Soud má z žalobkyní zjištěných skutečností za prokázané, že žalovaný provozoval v období od 22. 12. 2023 do 7. 6. 2024 motorové vozidlo registrační značky , registrační značka, , toto vozidlo bylo v registru silničních vozidel evidováno v daném období jako provozované. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do , garanční fond, , což je zřejmé z podacího čísla poštovního doručovatele, čímž jí tedy i vznikl za uvedené období nárok na zaplacení tohoto příspěvku, a to v dané kategorii, v denní sazbě 93 Kč. Celkem se jedná 169 dní, kdy nebylo k žalovanému provozovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný má proto povinnost uhradit žalobkyni částku 15 717 Kč a dále 300 Kč za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 31. 1. 2025, jejíž odeslání dotvrzuje podací arch potvrzený poštovním doručovatelem. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení žalované částky leželo na žalovaném, který však žádné skutečnosti netvrdil, ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení, soud proto vycházel ze shora uvedených tvrzení žalobkyně ve spojení s žalobkyní předloženými důkazy. O věrohodnosti důkazů soud neměl žádné pochybnosti.4. Žalovaný, coby provozovatel motorového vozidla, má, podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen POPV) ve znění účinném do 31. 3. 2024, a dle ust. § 6 a ust. a § 45 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu povinnost (dále jen POU) od 1. 4. 2024, mít po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno coby provozované v registru silničních vozidel, sjednáno k vozidlu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný ve výše uvedeném období tuto povinnost nesplnil, žalobkyně proto podle ust. § 4 odst. 7 POPV a ust. § 46 POU zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to za dodržení lhůty stanovené zákonem. Žalobkyni tak vzniklo podle ust. § 4 odst. 1 POPV a ust. § 45 POU vůči žalovanému právo na úhradu uvedeného příspěvku, přičemž výše denní sazby byla stanovena dle ust. § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., a ust. § 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 69/2024 Sb., podle objemu válců uvedeného vozidla. Podle § 4 odst. 4 POPV a ust. § 6 POU má žalobkyně nárok také na úhradu 300 Kč v souladu s vyhláškou č. 205/1999 Sb., konkrétně §2a a v souladu s ust. § 6 vyhl. č. 69/2024 Sb. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se dnem následujícím po splatnosti příspěvku do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný dlužné částky ve shora uvedené výši žalobkyni neuhradil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokátky za 3 úkony právní služby (po úkonu za převzetí věci, výzvu k plnění, podání žaloby) po 400 Kč dle ust. § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (vyhl. č. 258/2024 Sb., o změně advokátního tarifu), celkem 1 200 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT, celkem 300 Kč. Ustanovení § 14b AT aplikoval soud proto, že žaloba byla soudem vyhodnocena jako žaloba podaná na ustáleném vzoru, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně uplatňuje nárok ze shodného titulu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně proto dle § 137 odst. 3 OSŘ má i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně.