17 C 72/2025-27 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ve znění jejího doplnění po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Uváděla, že na základě žádosti žalované na internetových stránkách , webová stránka, uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku 20 000 Kč, a to bezhotovostně bankovním převodem na její účet č. , č. účtu, téhož dne. Žalovaná se zavázala uhradit za zápůjčku poplatek ve výši 5 200 Kč, splatnost poskytnuté jistiny i poplatku byla ke dni 12. 11. 2023. Žalovaná své povinnosti nedostála, uhradila pouze částku 4 305 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu, která byla žalobkyní vyčíslena jako 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 13. 12. 2023 do 27. 1. 2025, tedy byla odečtena z částky ve výši 8 220 Kč a v tomto řízení je nárokována ve výši 3 915 Kč. Žalobkyně se proto domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku ve výši 5 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z těchto částek ve výši 15 % ročně od 12. 11. 2023 do zaplacení, dále se domáhala zaplacení smluvní pokuty v částce 3 915 Kč jak již bylo uvedeno výše, dále se domáhá zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 upomínek. Žalobkyně zaslala žalované dne 26. 9. 2024 předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, na její účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni splatit spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč do 12. 11. 2023. Ve smlouvě byla ujednána povinnost žalované (v případě jeho prodlení se splacením zápůjčky), zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále možnost žalobkyně požadovat (v případě vystavení písemných upomínek o úhradu dlužné částky) částku 500 Kč za každou upomínku, když žalobkyně v daném případě doložila pět upomínek bez dokladu o jejich odeslání. Ze zprávy banky plyne, že vlastníkem účtu, na který byly finanční prostředky zaslány, je žalovaná a zároveň z tohoto plyne, že žalované byla částka ve výši tvrzené žalobkyní připsána. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 4 305 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 26. 9. 2024, což dotvrzuje podací lístek poštovního doručovatele z téhož dne.4. Právní vztah mezi stranami posoudil jako vztah založený smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), kdy smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti, a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. V úvodu soud uvádí, že poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán v pevné výši 5 200 Kč za pouhý 1 měsíc, v daném případě tak sjednaná sazba poplatku dosahuje přes 26 % jistiny zápůjčky za jeden měsíc, tzn. 312 % ročně. Již tato skutečnost dostačuje k tomu, aby smlouva byla posouzena jako smlouva absolutně neplatná. Podle ustanovení čl. , číslo, smlouvy, je v tomto navíc sjednáno, že v případě prodlení žalované se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dále sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů, byla tedy sjednána úhrada dalších částek pro případ prodlení žalované s úhradou zápůjčky. Byla sjednána nad to též smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše RSPN činila sazbu 3 353 % ročně, kdy soud má za to, že tato sazba je extrémně vysoká a nepřijatelná, obzvláště za situace, kdy je soudu ze své činnosti známo, že výše roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, činila kolem 10 %. V tomto smluvním vztahu dosahuje ročně mnohonásobné výše úrokové sazby než v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné produkty. Judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, v daném případě však zvláštní rizikovost dané transakce z ničeho nevyplývá ani žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Přihlédl-li soud tedy také ke skutečnosti, že byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit a dále že pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, pak soud po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost žalobkyně, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným, kdy k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované.5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 20 000 Kč, kdy bylo nutné odečíst částku uhrazenou stran žalované ve výši 4 305 Kč a úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za dobu od 5. 10. 2024 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byla žalovaná, na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 26. 9. 2024, odeslané téhož dne (v níž byla žalované uložena povinnost plnit do tří dnů od doručení výzvy), v prodlení s plněním. Písemnost se považuje dle ust. § 527 OZ za doručenou třetím dnem po jejím odeslání, soud proto přičetl třídenní lhůtu k plnění učenou žalobkyní, tudíž první den prodlení připadá na 5. 10. 2024. Žalobkyně požadovala úrok ve výši 15 % ročně, soud ho však přiznal v zákonné výši, která činila v období, kdy prokazatelně došlo k prodlení žalované 12,75 % ročně, a proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. Naopak co částky 9 505 Kč, částky 2 500 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, částky 3 915 Kč a dále co do rozdílu mezi úrokem prodlení z částky 25 200 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 11. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, byla žaloba soudem zamítnuta, neboť jak již bylo uvedeno výše, soud posoudil smlouvu jako ujednání v rozporu s dobrými mravy, tedy neplatné, a proto pro tyto nároky žalobkyně neexistuje žádný právní titul, na základě kterých by se žalobkyně těchto mohla domáhat. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, odeslané dne 19. 10. 2023, v níž byla stanovena lhůta 3 dnů k úhradě dluhu, do dne 22. 1. 2023 žalovaná proto nebyla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, při započtení žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky, obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.