20 C 111/2024-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 17. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 42 000 Kč, sestávající z jistiny ve výši 30 000 Kč a z kapitalizovaných úroků ve výši 12 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, počítaným z uvedené celkové částky za dobu od 17. 1. 2024 do zaplacení, a dále zaplacení částky 6 090 Kč, odpovídající smluvní pokutě, a to z titulu čerpaného a žalovanou nesplaceného úvěru, poskytnutého jí žalobkyní na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2022.2. Žalovaná se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, ve věci zůstala zcela pasivní, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle § § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání.3. Soud pak za popsané naprosté procesní pasivity žalované, která, ač rovněž zatížena povinností tvrzení a břemenem důkazním, v žádném směru nevyvracela obsah žalobních tvrzení, z dále popsaných písemných důkazních prostředků, předložených žalobkyní, zjistil skutkový stav v zásadě odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že distančně, prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků přes webový portál www.rerum.cz byla dne 14. 10. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru revolvingového typu, na základě které žalobkyně, jak vyplývá z potvrzení o platbách, převedla žalované na jí označený účet č. , č. účtu, , jehož výpisy žalovaná žalobkyni rovněž poskytla v rámci kontraktačních jednání, dne 14. 10. 2022 částku 14 000 Kč, dne 5. 12. 2022 částku 6 000 Kč a dne 22. 8. 2023 částku 10 000 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úroky ve výši 40 % měsíčně, tj. ve výši 480 % ročně způsobem uvedeným v čl. V. uzavřené smlouvy. Žalovaná nevyvracela žalobní tvrzení o tom, že svůj dluh řádně nesplácela a na tomto neuhradila ničeho. Vzhledem k uvedenému žalobkyně využila svého smluvního oprávnění dle čl. VI. uzavřené smlouvy a dopisem ze dne 13. 1. 2024 učinila úvěr splatným najednou a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 85 279 Kč do 3 dnů ode dne doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2024 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 93 475,89 Kč a nákladů řízení ve výši 18 730 Kč, vše do 3 dnů ode dne doručení výzvy s tím, že pokud tak neučiní, bude se žalobkyně své pohledávky domáhat v rámci soudního řízení.4. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud uzavírá, že předmětná smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek, je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve formě revolvingového úvěru měla žalovaná v souhrnu v případě roční úhrady uhradit žalobkyni jistinu úvěru navýšenou o úroky ve výši 480 % ročně, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry - dle přehledu ČNB, veřejně přístupného na webových stránkách banky, činila ve stejné době v případě obdobných úvěrů, poskytovaných bankami, výše úrokové sazby toliko 9,7 % ročně. Ostatně dle samotného znění uzavřené smlouvy činila výše roční procentní sazby nákladů úvěru 5 543,36 % a také ze shora popsaného dopisu žalobkyně o zesplatnění poskytnutého úvěru a z předžalobní výzvy vyplývá, v jakém rozsahu za nikoli významně dlouhou dobu mělo dojít k výraznému navýšení dluhu žalované oproti částce čerpané jistiny. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, obdobně tak, jako Krajský soud v Plzni jako soud odvolací judikoval ve svých rozhodnutích ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124 či ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84, týkajících se věcí podobných, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti na ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, jež nebyla platná a co doposud nebylo žalovanou splaceno, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající výši poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu úroků, úroků z prodlení z úroků a smluvní pokuty.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je předně odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 „o. s. ř.“, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila zasláním předžalobní upomínky (viz výše), pak výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 924 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. Jedná-li se v případě podané žaloby o běžnou žalobu formulářového typu, kde obdobné žaloby se odlišují toliko specifikací žalovaných osob, stručným popisem vzniku pohledávky žalobkyně na základě uzavřené typizované smlouvy o úvěru a případných dílčích úhrad osobami dlužníků, činila by podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 500 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, celkem by náklady zastoupení žalobkyně advokátem dosáhly částky 2 178 Kč a celkové náklady žalobkyně včetně soudního poplatku by činily 4 102 Kč. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch/neúspěch v rozsahu 62 % ku 38 % bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 24 % nákladů žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.