31 C 285/2024-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , , IČO, , a žalovaným, odebíral žalovaný elektřinu do odběrného místa , adresa, . Regulovaná složka za dopravu elektřiny je každoročně stanovována cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu a její výši tak není možné mezi stranami sjednat. Na základě zák. č. 458/2000 Sb. se skládá z plateb za stálý měsíční plat za příkon, distribuované množství (spotřebu) elektřiny, systémové služby, podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, činnost operátora trhu (OTE). Aktuální jednotková výše stanovená Energetickým regulačním úřadem pro zúčtovací období je vždy detailně rozepsaná v příslušném daňovém dokladu. Neregulovaná složka sestává fixní měsíční částky, variabilní složky podle skutečné spotřeby energie a daně z elektřiny v zákonné výši. Žalovanému byl odběr za období od 21. 10. 2021 do 5. 8. 2022 vyúčtován fakturou č. , hodnota, , na základě které byla požadována částka 13 691,63 Kč splatná dne 30. 8. 2022. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, s účinností k 16. 7. 2024. Dne 19. 7. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek a zároveň tentýž den byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání, které bylo konáno v nepřítomnosti žalobkyně, jejího zástupce a žalovaného. Soud na jednání provedl listinné důkazy navržené žalobkyní, a to smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny, předžalobní výzvu postupníka, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, smlouvu o postoupení pohledávky, protokol o předání dílčí pohledávky, potvrzení o úhradě kupní ceny za pohledávku, interní záznamy o zaslaných listinách, a na základě nich došel k následujícímu skutkovému stavu.4. Podle žalobních tvrzení se žalovaná ve smlouvě o dodávkách energií zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud při posouzení závazkového vztahu žalované z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky a žalované podle smlouvy se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“), neboť předmětem koupě byla příslušná energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě každé uváděné smlouvy s žalovaným vznikla prodávající povinnost dodávat kupujícímu předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupujícímu povinnost hradit prodávajícímu jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení.5. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí).6. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemností označených k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, soud za prokázané, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že příslušnou smlouvou její strany zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Z faktury postupitele, má soud také za prokázané, že postupitel účtoval ceny služeb (tedy vystavil příslušný účetní doklad). K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětná tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl. Ohledně faktury (jež je účetním dokladem postupitele) žalovaná nijak neosvědčovala správnost údajů v ní uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Ohledně významu důkazního prostředku vypracovaného jednou stranou sporu, která má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, proti slabší smluvní straně viz také závěr, vyjádřený v odůvodnění nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 7. února 2022, sp. zn. II. ÚS 2226/21. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny. Žalobkyně tedy neprokazovala poskytnutí účtovaných služeb žalované, ani doručení faktury s účtováním žalované (§ 570 OZ) tak, aby na něj mohla reagovat například tím, že účtovanou cenu zaplatí, případně reklamací. Předžalobní výzva (stejně jako žaloba) se týkala pouze žalované částky a neobsahovala vyúčtování žalované pohledávky, což je nezbytné k hodnocení jejich splatnosti.7. Soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala doručení předmětné faktury žalovanému. Žalobkyně měla na uvedeném jednání prokázat skutečnost, že došlo k doručení předmětných faktur žalovanému. Soud upozornil již před jednáním žalobkyni, že navrhovaný důkaz interním záznamem o zaslaných listinách nepovažuje za dostatečný k prokázání uvedené skutečnosti, když z něj není možné dovodit komu a na jakou adresu byla zásilka odeslaná, prostřednictvím jakého dopravce ani jaká písemnost byla v zásilce obsažena. Nad to se jedná o systém, který je pod plnou kontrolou právního předchůdce žalobkyně, a dále ani obrázek neprokazuje faktické předání listin k přepravě externímu dopravci, ale nanejvýš vytvoření dokumentu. Stejně tak ani z předžalobní výzvy ani z oznámení o postoupení pohledávek nebylo možno zjistit přesné údaje o původu žalované částky, tj. specifikace jednotlivých faktur, jejich vyčíslení a splatnost. Žalobkyně ani její zástupce se jednání nezúčastnili, jak je patrno shora, nicméně soud byl připraven je vyzvat, ve smyslu ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., OSŘ, k označení důkazu svědčícím o tom, že předmětné faktury byly žalované doručeny, případně že se dozvěděla o existenci jejího dluhu z předžalobní upomínky; současně byl soud připraven žalobkyni poučit o následcích neunesení důkazního břemene. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala doručení předmětných faktur či jiný způsob vyrozumění žalovaného o jeho dluhu a tedy neprokázala, že by kdy nastala splatnost jmenovaných faktur, neunesla důkazní břemeno a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.8. Samotné vystavení vyúčtování (účetního dokladu) s uvedením splatnosti k právnímu hodnocení splatnosti pohledávky ve smyslu § 1958 OZ jistě nepostačuje. S ohledem na to, že žalobce tvrdil, že vyúčtování bylo žalovanému zasíláno, tj. jednalo se o jednání vůči nepřítomné osobě (§ 57