31 C 70/2025-48 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Nárok byl pak odůvodněn tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru – SMLOUVA O ÚVĚRU S POJIŠTĚNÍM SCHOPNOSTI SPLÁCET – Expres půjčka, jejíž součástí jsou také všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 8 % p.a. Dále se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dopisem ze dne 19. 3. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 19. 3. 2024 a dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024, a to s účinností ke dni 19. 9. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 10. 2024. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 137 219,22 Kč. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 121 641,61 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 035 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4 163,59 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 8 379,02 Kč, úroků ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 121 641,61 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % p.a. z dlužné částky ve výši 124 676,61 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 121 641,61 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 035 Kč, od 25. 9. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou doporučeně, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně ověřila z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr z , datum, , když žalovaný žádal banku o úvěr 180 000 Kč. Uvedla, že vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta ve výši 25 322 Kč, uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , IČO, , má pronajaté bydlení, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem právní předchůdkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů právní předchůdkyně zjistila, že vůči právní předchůdkyni měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 286,36 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Příjem právní předchůdkyně pak měla ověřit z běžného účtu žalovaného. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč, když výše nové splátky byla 1 880,18 Kč.3. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Z nařízených jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. Protože pro to byly splněny podmínky, soud jednal v jeho nepřítomnosti.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne , datum, a dokumentu označeného jako platební historie má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 133 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, na běžný účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok 8 % p.a. a že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, když úhrada dluhu byla sjednána v 96 měsíčních splátkách, přičemž měsíční anuitní splátka činila 1 880,18 Kč, úhrada pojištění pak 187 Kč, tj. měsíčně celkem za anuitní splátku a úhradu pojištění byl žalovaný povinen hradit 2 067,18 Kč. Dále byly sjednány poplatky ve výši 100 Kč jednorázově za každou změnu data měsíční splátky, 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru ihned za splatný.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (včetně seznamu postoupených pohledávek) z 12. 9. 2024 má soud za prokázané, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. Účinnost postoupení byla vázaná na zaplacení úplaty za postoupení, které má soud za prokázané na základě potvrzení o zaplacení úplaty z 19. 9. 2024, a to k 19. 9. 2024. Smlouvou byly rovněž postoupeny pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklé v souvislosti s uzavřením, plněním či porušením příslušné smlouvy.7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr, které bylo předloženo bez data a podpisu, je však opatřeno datem podpisu smlouvy z , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyhotovil tento dokument a při poskytování úvěru vycházel z příjmu žalovaného údajně deklarovaného ve výši 25 322 Kč a nákladů na bydlení deklarovaných ve výši 10 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že příjem žalovaného měl pocházel z pracovního poměru u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , IČO, , který měl být na dobu neurčitou.8. Z vyjádření , právnická osoba, ., právní předchůdkyně žalobkyně, soud došel k závěru, že ta při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů ve výši 7 286,36 Kč, jakožto zjištěných interních splátek a vycházela z příjmu 25 322 Kč a zohlednila životní náklady ve výši 15 246 Kč, a došla tak k maximální měsíční splátce ve výši 2 789,64 Kč. Při zohlednění výpočtu částky vycházela z ostatních výdajů klienta ve výši 0 Kč, ač sama uváděla, že žalovaný deklaroval výši výdajů na bydlení v částce 10 000 Kč měsíčně, které nebyly při výpočtu zohledněny (namísto toho byla použita částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 z.č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané ČSÚ). Dále uvedla, že externí splátky klienta byly zjištěny ve výši 0 Kč, a to buď dle BRKI/NRKI nebo dle deklarované výši uvedené klientem, žádné výpisy z externích databází, které měly být přílohou, však nedoložila. Žalobkyně nedoložila a ani nenavrhla k důkazu výpisy z běžného účtu žalovaného (z období před poskytnutím úvěru), z nichž měla právní předchůdkyně vycházet při posuzování výše příjmů žalovaného, a to ani poté, co byla soudem upozorněna na skutečnost, že v tomto ohledu nenavrhla potřebné důkazy k prokázání skutečnosti, jak ověřovala příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru.9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zá