8 C 166/2024-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se domáhal od žalovaného zaplacení částky a příslušenství, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 4. 2024 uzavřené mezi žalobcem jakožto zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla žalovanému zapůjčena částka 87 500 Kč, která byla žalovanému předána v hotovosti před podpisem smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Dle smlouvy měla být zápůjčka 87 500 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 12 500 Kč, celkem tedy částka 100 000 Kč, vrácena v hotovosti k žalobcovým rukám v místě jeho bydliště nejpozději 2. 7. 2024. Žalovaný dne 18. 4. 2024 uhradil žalobci 20 000 Kč, čímž ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), uznal i zbytek dluhu. Zbývající částka 80 000 Kč nebyla ani přes opakované výzvy žalovaným uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů, předložených žalobcem, má soud za prokázaný skutkový stav tvrzený v žalobě.5. Z písemné smlouvy o zápůjčce, datové dnem 4. 4. 2024 a podepsané žalobcem a žalovaným, je prokázáno, že žalobce zapůjčil žalovanému 87 500 Kč, které mu předal v hotovosti před podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci nejpozději do 2. 7. 2024 jednak jistinu ve výši 87 500 Kč a dále úrok v pevné výši 12 500 Kč.6. Příjmový pokladní doklad ze dne 18. 4. 2024 potvrzuje, že toho dne žalobce od žalovaného měl převzít převzal částku 20 000 Kč. Nelze ovšem přehlédnout, že doklad je vystaven žalobcem a absentuje na něm podpis žalovaného. Jako důkaz, který by měl prokázat úhradu dílčího plnění ze smlouvy o zápůjčce, jejímž následkem by mělo být uznání zbytku dluhu žalovaným, je proto tento důkaz nedostatečný.7. Předžalobní upomínka ze dne 24. 7. 2024 spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne prokazují, že advokát žalobce žalovaného upomenul o úhradu dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba k soudu.8. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ tvrdil skutečnosti, které by zcela nebo zčásti vyvracely oprávněnost žalobcova nároku, a aby v případě, že žalobce tato tvrzení zpochybní, ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) OSŘ a § 120 odst. 1 OSŘ označil důkazy k prokázání tvrzení. Protože tak žalovaný neučinil, má soud za to, že žalovaný žalobci neuhradil více, než žalobce tvrdil.9. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. OZ a poskytnutí finanční částky dle této smlouvy žalobcem jakožto zapůjčitelem žalovanému jakožto vydlužiteli. Žalovaným nebylo ani tvrzeno, že by žalobou nárokovanou část jistiny a sjednaného úroku vrátil. Úrok byl sjednán ve výši 12 500 Kč za zapůjčení 87 500 Kč, tedy 14,3 %, a to za dobu 3 měsíců. Tomu odpovídá úrok 57,2 % ročně. Soud proto zvažoval, zda tato výše úroku z prodlení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Skutečnost, že v posuzovaném případě se nejedná o úrok běžící dále do budoucna, ale úrok sjednaný pevnou částkou, která není vysoká, přičemž právní vztah mezi účastníky není vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem, vedl soud k závěru, že rozpor s dobrými mravy zde sice je, ale nedosahuje intenzity vedoucí k závěru o tom, že by takovéto ujednání zjevně narušovalo veřejný pořádek a vedlo tak ve smyslu ustanovení § 588 OZ k závěru o absolutní neplatnosti ujednání o výši úroku, k němuž by soud přihlížel i bez návrhu. Soud proto žalobě vyhověl jak co do jistiny, tak co do sjednaného úroku a též co do úroku z prodlení, který je požadován za období, kdy již žalovaný byl v prodlení, a ve výši dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Žalobce měl ve věci plný úspěch, dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ mu proto vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří soudní poplatek za řízení ve výši 4 000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 4 300 Kč dle § 7 AT a 3 náhrady hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Žalobcův advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, žalobce má proto dle § 137 odst. 3 OSŘ právo na náhradu této daně ve výši 21 % z nákladů řízení s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je žalobcovou osobní povinností. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobcova advokáta.