ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:8.C.30.2025.1 Datum: 2025-05-28 Předmět: o vyklizení bytu Ustanovení: ["§ 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1042 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2201 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2235 z. č. 89/2012 Sb."] ["vyklizení bytu""smlouva nájemní"]
O co šlo: o vyklizení bytu (["§ 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1042 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2201 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2235 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že je vlastníkem pozemku, jehož součástí je dům, v němž se předmětný byt nachází. Žalovaná tento byt užívala na základě opakovaně prodlužované nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2012. Naposledy byla nájemní smlouva prodloužena do 31. 12. 2024. Protože žalovaná zvlášť závažně porušovala své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy (žalobce tvrdil, že eviduje mnoho stížností ostatních nájemců na chování žalované a dalších osob, které žalovaná do bytu pouští) a na výzvy žalobce ke zjednání nápravy nereagovala, žalobce neprodloužil trvání nájemního vztahu, který tak dne 31. 12. 2024 zanikl. Přesto, že nájemní vztah uplynutím sjednané doby zanikl, a přesto, že žalobce žalovanou řádně a včas upozornil na neprodloužení nájemní smlouvy a opakovaně ji vyzýval k dobrovolnému vyklizení bytu, žalovaná byt stále užívá, v současnosti již bez právního důvodu.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že v bytě bydlí 21 let a vždy řádně platila nájemné a ostatní náklady na bydlení, které ostatně platí i nadále po skončení nájemní smlouvy, kdy v bytě stále bydlí. Byt žalobci nepředala proto, že se jí nedaří sehnat jiné bydlení. V bytě by ráda bydlela i nadále. Je invalidní v prvním stupni a je jí vyplácen invalidní důchod, který je jejím jediným příjmem. Je si vědoma jedné písemné výtky pro porušování nájemní smlouvy.3. Soud má z výpisu z katastru nemovitostí, konkrétně z listu vlastnictví č. 1 pro katastrální území , adresa, , prokázané, že žalobce je vlastníkem stavební parcely č. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , jejíž součástí je budova č. p. , číslo, určená k bydlení, v níž se nachází byt uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku. Nájemní smlouvou č. , číslo, , uzavřenou dne 1. 9. 2012, má soud za prokázané, že žalobce žalované pronajal byt uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku. Tato smlouva byla opakovaně prodlužována písemnými dodatky. Naposledy byla nájemní smlouva prodloužena dodatkem č. 11 ze dne 27. 12. 2023, a to do 31. 12. 2024. Dopisy ze dne 2. 2. 2023, dle předložené doručenky doručeným žalované dne 13. 2. 2023, a ze dne 17. 4. 2024, dle předložené doručenky doručeným žalované dne 23. 4. 2024, bylo prokázáno, že žalobce žalovanou opakovaně upozorňoval na stížnosti nájemců ostatních bytů na chování žalované v bytě (nadměrný hluk a hádky s osobou, která v bytě není hlášena, a to i ve večerních hodinách) a vyzýval ji k zjednání nápravy. Zápisem z místního šetření ze dne 17. 6. 2024 bylo prokázáno, že závadné chování žalované a dalších osob pobývajících v jejím bytě pokračovalo. Dopisem ze dne 11. 9. 2024, dle předložené doručenky doručeným žalované dne 16. 9. 2024, bylo prokázáno, že žalobce již v září roku 2024 žalované sdělil, že jí neprodlouží nájemní smlouvu k předmětnému bytu, která tak skončí dnem 31. 12. 2024, a vyzval ji ke sjednání termínu k předání bytu, aby k němu došlo nejpozději dne 31. 12. 2024. Výzvami ze dne 6. 1. 2025 a ze dne 12. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k vyklizení bytu, neboť ta jej užívá bez právního důvodu, a opakovaně žalované prodlužoval lhůtu k vyklizení. Předloženými doručenkami bylo prokázáno, že tyto výzvy byly žalované doručeny dne 10. 1. 2025, resp. dne 19. 2. 2025. Žalovaná potvrdila, že byt stále užívá a navzdory zániku nájemního vztahu a výzvám žalobce k jeho vyklizení jej nevyklidila.4. Lze shrnout, že žalovaná stále užívá byt uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku, který je ve vlastnictví žalobce, ačkoliv dne 31. 12. 2024 zanikl uplynutím sjednané doby nájemní vztah uzavřený mezi účastníky opakovaně prodlužovanou nájemní smlouvu. Žalovaná tento byt vzdor opakovaným výzvám žalobce k jeho vyklizení a předání nevyklidila. Žalovaná již od září roku 2024 věděla, že žalobce nehodlá prodlužit nájemní smlouvu k tomuto bytu.5. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o nájmu bytu dle § 2201 a násl., resp. § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Podle něho smlouvou o nájmu bytu přenechává pronajímatel za úplatu nájemci věc, v daném případě byt, aby ji nájemce dočasně užíval nebo z ní bral užitky. Tato smlouva, naposledy prodloužená dodatkem č. 11, byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2024. Nájemní vztah z ní plynoucí zanikl dne 31. 12. 2024 uplynutím sjednané doby. Od 1. 1. 2025 žalovaná nemá právní důvod k užívání předmětného bytu, k němuž svědčí vlastnické právo žalobci. Podle § 1042 OZ má vlastník věci právo domáhat se ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje do jeho vlastnického práva či jej ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že po dni skončení nájmu žalovaná nadále předmětný byt užívá bez platného právního důvodu a zasahuje tak neoprávněně do žalobcova vlastnického práva, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k vyklizení bytu soud stanovil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) v délce patnácti dnů, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší vzhledem k tomu, že žalovaná již od září roku 2024 věděla o tom, že nájem předmětného bytu ke konci roku 2024 zanikne a ona bude muset byt vyklidit. Žalovaná tak měla dostatečný časový prostor, aby si opatřila jiné bydlení. Zároveň žalovaná byt užívá bezmála pět měsíců bez právního důvodu. Není proto důvod stanovit ji lhůtu k vyklizení bytu delší než patnáct dnů.6. K argumentaci žalované soud uvádí, že z hlediska žalobcem uplatněného procesního nároku na vyklizení bytu nebylo podstatné, zda žalovaná v minulosti i v současnosti řádné platila a platí nájemné a ostatní náklady na bydlení a zda v bytě chce i nadále setrvat. Stejně tak nebylo podstatné, jaké důvody žalovanou vedly k tomu, že byt dosud nevyklidila. Podstatné bylo pouze to, že žalovaná nemá platný právní důvod pro užívání bytu, neboť nájemní vztah mezi ní a žalobcem ke konci roku 2024 zanikl. Žalovaná tak od počátku roku 2025 neoprávněně zasahuje do žalobcova vlastnického práva k bytu, a proto je povinna jej v soudem stanovené lhůtě vyklidit.7. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch a ve stanovené lhůtě zaslal žalované předžalobní výzvu k vyklizení bytu, vzniklo mu dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 OSŘ vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 OSŘ soudní poplatek za řízení ve výši 5 000 Kč a paušální náhrada žalobcových hotových výdajů podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“). Žalobce učinil čtyři úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky, konkrétně se jedná o předžalobní výzvu ze dne 12. 2. 2025, doručenou žalované dne 19. 2. 2025, žalobu, repliku ze dne 12. 5. 2025 a účast na jednání před soudem dne 28. 5. 2025. Za tyto úkony žalobci přísluší paušální náhrada ve výši 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 1 200 Kč. Žalobce tak má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 200 Kč. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že je uznána invalidní v 1. stupni a že jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 6 300 Kč měsíčně, neshledal soud prostor pro moderaci náhrady nákladů řízení dle § 150 OSŘ, neboť žalobce udělal vše, co po něm lze spravedlivě žádat, aby soudnímu sporu s žalovanou předešel. Žalobce žalovanou již v září roku 2024, tedy před zhruba 8 měsíci, upozornil, že jí neprodlouží nájemní smlouvu, čímž žalované vytvořil dostatečný časový prostor pro to, aby si našla jiné bydlení a předmětný byt ke skončení nájemního vztahu předala vyklizený žalobci. Žalobce žalovanou i opakovaně vyzýval k dobrovolnému vyklizení bytu, lhůtu pro vyklizení jí opakovaně prodlužoval. Žalovaná žalobcovy předžalobní výzvy neakceptovala, neučinila, co podle práva učinil měla, a žalobci tak nezbylo nic jiného, než se ochrany svého vlastnického práva domáhat soudně. Postoj žalované nemůže jít k tíži žalobce, který ve sporu, kterému se snažil předejít opakovanými výzvami k dobrovolnému vyklizení bytu žalovanou, uspěl a výše uvedené náklady řízení vynaložil. S přihlédnutím k právě popsaným okolnostem soud žalobci přiznal vůči žalované právo na jejich plnou náhradu.8. Ačkoliv soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu nákladu řízení, uvěřil zároveň žalované, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 6 300 Kč měsíčně. Za takových okolností po žalované nelze požadovat, aby náhradu nákladů řízení zaplatila žalobci najednou. Proto soud podle § 160 odst. 1 OSŘ rozložil povinnost žalované nahradit žalobci náklady řízení do měsíčních splátek. Výši měsíční splátky na 200 Kč soud stanovil proto, že vyšší splátky by žalovaná s ohledem na svůj příjem nejspíše nebyla schopná splácet a nižší splátky by neumožňovaly zaplacení náhrady nákladů řízení žalovanému v rozumné době.