8 C 78/2025-22 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, dne 29. 7. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které se žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně popsala, jak ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslány na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, z bankovního účtu žalobkyně dne 29. 7. 2023 ve výši 5 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 219,60 Kč, službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 57,60 Kč. Žalovaný splatil dne 29. 8. 2023 na jistinu 14,67 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 29. 4. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 30. 4. 2024. Žalovaný žalobkyni dluží 10 313,51 Kč, z čehož jistina činí 4 985,33 Kč, smluvní úrok 5 131,47 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 109,80 Kč, poplatek za službu „Presto“ 58,11 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 28,80 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,87 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně má dle čl. VIII odst. 1 smlouvy vůči žalovanému právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Žalobkyně ji požaduje za prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od 29. 9. 2023 do 28. 12. 2023, a to ve výši 206,64 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně omluvila a žalovaný se bez omluvy nezúčastnil, provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., Metodologie posuzování úvěruschopnosti, Identifikované příjmy, zápis o autorizaci ověření totožnosti, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (nepodepsaná žalovaným), Příloha: Předpis denních splátek, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky (nepodepsané), Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, e-mail ze dne 18. 4. 2024, sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 7. 2025, předžalobní upomínka ze dne 19. 3. 2025, poštovní podací lístek ze dne 19. 3. 2025) a dospěl k následujícím závěrům.4. Žalobkyní neprokázal uzavření předmětné smlouvy žalovaným, když na místě určeném pro podpis se nachází jen prohlášení – zjevně vepsané samotnou žalobkyní – že smlouva byla podepsána klientem. Žalobní tvrzení o tom, že smlouva byla žalovaným uzavřena prostřednictvím klientského profilu, kde ji odsouhlasil kliknutím na volbu „podepisuji“, není ničím prokázáno. Soud žalobkyni na nutnost prokázání uzavření smlouvy žalovaným upozornil již přípisem při nařízení jednání soudu. Při jednání byl soud připraven žalobkyni vyzvat k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovaným a ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 OSŘ ji poučit o tom, že následkem neunesení důkazního břemene bude závěr soudu o tom, že smlouva uzavřena nebyla. Žalobkyně a její zástupce se však k jednání soudu nedostavili, a tak se o možnost vyslechnout poučení a adekvátně na něj procesně reagovat připravili. Soud tak nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 3. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému dne 29. 7. 2023 poskytla částku 5 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.6. Žalobkyně v žalobě připouští uhrazení částky 14,67 Kč žalovaným, přičemž tuto částku započetla na jistinu. Žalovaný žádnou úhradu netvrdí.7. Soud tak má za prokázané, že žalobkyně žalovanému bez právního důvodu poskytla finanční částku, kterou žalovaný žalobkyni z drtivé většiny nevrátil, čímž se na úkor žalobkyně o tuto částku bezdůvodně obohatil. Soud proto ve smyslu § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), uložil žalovanému vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení.8. Soud žalobě vyhověl i ve vztahu k úroku z prodlení za období, kdy již žalovaný byl v prodlení. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení peněz předžalobní výzvou, kterou odeslala dne 19. 3. 2025. Výzva se za doručenou ve smyslu ustanovení § 573 OZ považuje dnem 22. 3. 2025. Prodlení nastalo od 23. 3. 2025. Výše úroku z prodlení tehdy dle ustanovení § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila 12,00 % ročně.9. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože nebyla prokázána existence smluvního vztahu, který by zakládal právo žalobkyně na poplatek za poskytnutí úvěru, na smluvní pokutu ani platby za další tvrzené služby, a protože byl zčásti žádán úrok z prodlení za období, kdy ještě žalovaný v prodlení nebyl, protože nebyl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení, a ve výši, která byla vyšší, než měla žalobkyně nárok.10. Větší míru úspěchu ve věci měl žalovaný, kterému tak ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému, který byl v řízení zcela pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.