ECLI: ECLI:CZ:OSCH:2025:9.C.234.2024.1 Datum: 2025-01-16 Předmět: O zaplacení 41 919,80 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 95 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 420 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 421 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1746 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 18 ["akcie"]
O co šlo: O zaplacení 41 919,80 Kč s příslušenstvím (["§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 95 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 420 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 421 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012)
1. Žalobce se domáhal zaplacení školného 29 900 Kč za letní semestr 2023/2024. Uvedl, že žalovaný ukončil studium dne 19.1.2024, školné je však úhradou za celý akademický rok 2023/2024, žalovaný požádal o placení ve splátkách po jednotlivých semestrech, v čemž mu bylo vyhověno.2. Dále se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty 12 019,8 Kč a smluvní pokuty (nazvané ve výroku poplatek, v textu žaloby však správně smluvní pokuty) 0,3% denně z částky 29 900 Kč od 14.9.2024 do zaplacení. Při jednání žalobce uvedl, že požaduje smluvní pokutu pouze do vyhlášení rozsudku, formulář žalobci neumožnil žalovat do vyhlášení rozsudku. Žalobce uvedl, že v části od vyhlášení rozsudku do zaplacení nebere žalobu zpět. Soud posoudil toto vyjádření jako návrh na změnu žaloby, kterou připustil dle § 95 odst. 1 o.s.ř.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o studiu č.l. 11 a násl. je prokázáno, že žalobce jako vysoká škola a žalovaný jako student uzavřeli dne 1.9.2023 smlouvu, jejímž předmětem je zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu na tři roky se zahájením studia 2023/2024. Student se podílí na úhradě nákladů spojených se studiem takto: Školné je dle bodu 10. smlouvy 57 800 Kč, při semestrální platbě 2x 29 900 Kč. Dle bodu 9.2 smlouvy je student povinen hradit školné tak, že jej bude hradit vždy na akademický rok předem. Nárok žalobce na školné vzniká dnem účinnosti této smlouvy a je vždy hrazeno na každý akademický rok předem, na základě faktury vystavené školou, se lhůtou splatnosti nikoli kratší než 14 dní od jejího vystavení. Dle bodu 9.7. smlouvy v případě, že bude studium ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení nezaniká a pokud již bylo zaplaceno, nevrací se. To samé platí v případě , kdy uchazeč do studia nenastoupí, tj. je povinen zaplatit školné z první akademický rok.5. Ze bodu 9.8 smlouvy je dále prokázáno, že student se zavazuje hradit školné ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře. V případě porušení této povinnosti se zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,3% denně za každý započatý den prodlení do zaplacení. Tato smluvní pokuta je splatná vždy následující den prodlení.6. Z vyjádření k žádosti o splátkách je prokázáno, že žalobce vyhověl žalovanému a povolil splátky školného po semestrech s tím, že žalovanému budou vyhotoveny dvě faktury. Z rozhodnutí o ukončení studia je prokázáno, že žalovaný ukončil studium 17.1.2024. Z emailu žalobce žalovanému (na email uvedený ve smlouvě) je prokázáno, že žalobce zasílá žalovanému fakturu a dává žalovanému dodatečnou lhůtu k zaplacení do 2.5.2024. Z faktury je prokázáno, že byl žalovanému vyúčtován semestr se splatností 31.1.20247. Závěr o skutkovém stavu je tento: Žalobce jako vysoká škola a žalovaný jako student uzavřeli dne 1.9.2023 smlouvu, jejímž předmětem je zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu. Školné je sjednáno 57 800 Kč, při semestrální platbě 2x 29 900 Kč. Student je povinen hradit školné vždy na akademický rok předem. Nárok žalobce na školné vzniká dnem účinnosti této smlouvy a je vždy hrazeno na každý akademický rok předem, na základě faktury vystavené školou, se lhůtou splatnosti nikoli kratší než 14 dní od jejího vystavení. V případě, že bude studium ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení nezaniká a pokud již bylo zaplaceno, nevrací se. Student se zavazuje hradit školné ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře. V případě porušení této povinnosti se zavazuje zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,3% denně za každý započatý den prodlení do zaplacení. Tato smluvní pokuta je splatná vždy následující den prodlení.8. Žalovanému bylo povoleno splácet školné po semestrech s tím, že žalovanému budou vyhotoveny dvě faktury. Žalovaný ukončil studium ke dni 17.1.2024. Žalobce zaslal žalovanému fakturu na částku 29 900 Kč se splatností 31.1.2024 a určil dodatečnou lhůtu k zaplacení 2.5.2024.9. Smlouvu o studiu posoudil soud jako smlouvu nepojmenovanou, dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, dle nějž strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Obsahem smlouvy je poskytnutí výuky v bakalářském studijním programu oproti zaplacení školného, a to 57 800 Kč, při semestrální platbě 2x 29 900 Kč. Semestrální platba byla povolena, proto soud zaplacení částky 29 900 Kč za letní semestr přiznal. Dle smlouvy v případě, že bude studium ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení nezaniká a pokud již bylo zaplaceno, nevrací se. Soud tedy přiznal školné za letní semestr, i když žalovaný ukončil studium 17.1.2024, neboť nárok na zaplacení školného vzniká za akademický rok, nikoli za semestr.10. Soud zamítl smluvní pokutu ve výši 0,3% denně, když se jedná o roční částku 109,5 %. Podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 občanského zákoníku zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.11. Podle § 1814 odst. 1 písm. l ) občanského zákoníku zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Podle § 1815 občanského zákoníku ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.12. Je zjevné, že přezkoumat nepřiměřenost náleží soudu z moci úřední (rozsudky Nejvyššího soudu Cpjn 200/2011, 33 Cdo 2151/2021, rozsudek SDEU C-240/98, C- 244/98 ve věci Océano Grupo Editiorial SA proti Roció Muraciano Quintero a Salvat Editores SA proti José M Sánchez Alcón Pradestovi a dalším.)13. Soud má za to, že smluvní pokuta je zneužívajícím ujednáním dle § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku, neboť sankce je nepřiměřená a není možno k ní přihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. Jde o zneužívající ujednání dle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku, kdy výklad sousloví „v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ představuje otázku výkladu unijního práva Soudním dvorem Evropské unie (dále též „SDEU“) již provedenou a nevzbuzující pochybnosti.14. Již judikát Cpjn 200/2013 uvedl, že upomínky a smluvní pokuty jsou v rozporu s tímto ustanovením 56/1 obč. zák. (které plně nahrazuje § 1813 a 1814 občanského zákoníku)15. Odkázal na judikát SDEU, jež vyložil v rozsudku ze dne 14. 3. 2013 ve věci Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C-415/11, kde se uvádí:16. A-pojem „významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat tak, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy.17. B-„v rozporu s požadavkem dobré víry“, je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy.18. Nejvyšší soud ve Velkém senátu dospěl k závěru, že při sjednaných smluvních pokutách došlo, jak ke zhoršení právního postavení, tak nelze rozumně očekávat, že by spotřebitel se smluvní pokutou a značnou částkou pokutu souhlasil, pokud by nešlo o formulářovou smlouvu.19. Soud shledal smluvní pokutu 109,5% ročně (0,3% denně) nepřiměřenou sankcí. Soud podotýká, že u žalovaného se jedná o osobu mladistvou, počínající studium na vysoké škole, ve věku jež trestní právo označuje věk blízký mladistvému, na straně žalující jde o vysokou školu, akciovou společnost, podnikatele, který má za sebou právní aparát i finanční managment.20. Podle§ 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.21. Podle § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Žalobce je jednoznačně osobou zapsanou v obchodním rejstříku, akciovou společností.22. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu 33 Cdo 3805/2018, či 33 Cdo 4352/2014, kdy smlouva, jíž soukromá škola poskytuje vzdělání za úplatu, nemá povahu smlouvy spotřebitelské, má jí však časově za překonanou, když spotřebitelská ochrana se neustále rozšiřuje a judikatura se vyvíjí. Kdo jiný, než student na počátku svého dospělého života