7 C 134/2022-1512 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce spolu s žalobkyní , jméno FO, podali žalobu na nahrazení projevu vůle k převodu pozemků uvedených ve výroku III. výroku. Po smrti žalobkyně a proběhlém dědickém řízení se právním nástupcem žalované stal žalobce (§ 107 o. s. ř.), který je oprávněnou osobou podle § 4 odst. 2 písm c) zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ZoP) s nárokem na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky v k. ú. , adresa, a v k. ú. , adresa, na základě rozhodnutích vydaných žalovanou a to za právní předchůdce , jméno FO, v podílu id. 1/36 a , jméno FO, v podílu id. 1/36 ( § 4 ZoP, § 11 ZoP ve spojení s § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. b) ZoP) za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 ZoP. Výše neuspokojeného restitučního nároku, kterou žalobce požaduje dle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (dále jen znalkyně) a dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2023 v celkové výši 1 357 608 Kč. Před podáním žaloby žalobce a jeho právní předchůdkyně (, jméno FO, ) bezvýsledně jednali s žalovanou o správné výši restitučního nároku Žalovaná stále, přes velké množství úspěšných žalob jiných oprávněných osob ze stejných správních rozhodnutí, setrvává na tom, že odňaté pozemky k r. 1961 nemají být oceňovány dle Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území , Anonymizováno, - XVI (, adresa, – XVII (, adresa, ) a Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území , Anonymizováno, XVII (, adresa, ) a následně k roku 1964 a 1965 dle Směrného územního plánu hl. m. , Anonymizováno, platného v roce 1964. Žalobce, resp. jeho právní předchůdci, byli dostatečně aktivní při uplatňování restitučního nároku. V období let 2006 až 2012 se účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků vyhlašovaných žalovanou celkem šestkrát a dále jednou před podáním žaloby. Účast jim byla znemožněna z důvodu nesprávného ocenění jejich nároků. Námitka promlčení vznesená žalovanou je nedůvodná s ohledem na její negativní přístup k přecenění nároku neumožňující účast žalobce (právních předchůdců) ve veřejných nabídkách. V průběhu řízení bylo k návrhu žalobce rozhodnuto o částečném zastavení a změně žaloby tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobcem předložený znalecký posudek na nevydané odňaté pozemky k roku 1961 není správný, protože je oceňuje jako částečně stavební na základě územně plánovací dokumentace vypracované Státní regulační komisí, konkrétně návrhů regulačních a zastavovacích plánů pro část území , Anonymizováno, – XVI. (, adresa, ) a pro část území , Anonymizováno, – XVII. (, adresa, ) a pozemky odňaté k roku 1965 jako pozemky částečně stavební na základě Směrného územního plánu hl. města , Anonymizováno, z roku 1964. Při absenci jiné územně plánovací dokumentace posuzuje účel pozemků, tedy zda se jednalo o zastavitelný či nezastavitelný pozemek, podle výše uvedených návrhů regulačních a zastavovacích plánů a směrného územního plánu. Je to závěr právní, který však znalkyni nepřísluší. Žalovaná tento závěr navíc považuje za nesprávný a rozporný. Rovněž nesouhlasila s neaplikací srážek, kterou znalkyně neprovedla v rozporu s judikaturou. Neprováděla jakákoli další a bližší odborná šetření v uvedeném směru. Spoluvlastnické právo k předmětným nevydaným pozemkům v k. ú. , adresa, přešlo na stát ke dni 21. 12. 1961 a k 1. 12. 1965. Charakter nevydaných pozemků je třeba posuzovat k těmto datům, čímž je tento případ odlišný i od řady jiných restitučních případů. Zároveň předmětné nevydané pozemky přešly na stát na základě darovacích prohlášení, přičemž z nich nevyplývá žádný závěr o tom, že by byly odňaty státem za účelem zástavby. Znalkyně přehlédla, že v té době pozemky určené k zastavění byly vymezeny ustanovením § 2 vyhl. č. 144/1959 Ú. l. Změna v charakteru pozemků tak mohla právně nastat pouze na základě vydání územního rozhodnutí. Stavebním pozemkem se rozumělo místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. V rozhodné době změna v charakteru pozemku tak mohla explicitně právně nastat pouze na základě vydání územního rozhodnutí, jejíž vydání před přechodem nevydaných pozemků na stát žalobce ani netvrdí. Uvedené regulační plány mohly být platnou územně plánovací dokumentací pouze jen do 1. 1. 1959, kdy nabyl účinnosti zákon o územním plánování a výstavbě obcí č. 84/1958 Sb. Prováděcí vyhláškou č. 144/1959 Ú. l. bylo stanoveno, že od 1. 8. 1959 nebylo možné postupovat dle prováděcích předpisů k zák. č. 280/1949, tj. i dle vyhl. č. 709/1950 Ú. l. V předmětných katastrálních území do roku 1961 nebyla zjištěna jiná územní plánovací dokumentace, proto byly posouzeny znalkyní v roce 1961 ještě podle uvedených regulačních plánů, přestože tyto pozbyly platnosti a účinnosti. Značná část nevydaných pozemků se fakticky zastavovala často zcela odlišným typem zástavby v 70. až 90. letech minulého století, tedy bylo postupováno dle územně plánovací dokumentace z let 1971, 1976 a pozdější. Je na místě se zabývat i tím, kdy a na základě jaké územně plánovací dokumentace výstavba na předmětných nevydaných pozemcích fakticky proběhla, protože v některých případech se dle regulačních plánů Státní regulační komise plánovala výstavba rodinných domů, nakonec zde byly postaveny sportoviště, trafostanice, hřiště či bytové domy atd. Pouhé vymezení pozemků k zastavění v době odnětí nevydaných pozemků dle již zrušených a neplatných plánů nelze považovat za dostatečný podklad pro přecenění. Značná část původně odňatých pozemků byla žalobcům vrácena v naturální podobě, tj. bylo rozhodnuto o jejich vydání. Z nevydaného zbytku odňatých pozemků, které představuje méně jak polovinu, se pak snaží žalobce vytvořit neekvivalentní restituční nárok. Rovněž žalovaná nesouhlasí s tvrzením, že by vůči žalobci a jeho právním předchůdcům postupovala liknavě, svévolně či dokonce diskriminačně. Nesouhlasí s tím, že ani po téměř třiceti letech není restituční nárok žalobců řádně oceněn a vypořádán. Vzhledem k výše uvedenému, nemůže být odmítnutí uznání oceněného nároku žalobce považováno za svévoli a liknavost. Žalovaná nezná důvod, proč byli žalobci (jejich předchůdci) nečiní, protože až v roce 2022, tedy po více než devíti letech nečinnosti, pasivity, jí vyzvali ke správnému ocenění restitučního nároku. Žalobci se až v roce 2022 přihlásili do veřejné nabídky, jejich žádost však musela být zamítnuta, neboť nesplňovala předepsané náležitosti a byla posouzena jako neplatná. K úplnému vypořádání restitučních nároků, které žalovaná evidovala u původní žalobkyně a , jméno FO, , přitom došlo nejpozději již v roce 2012, proto nárok žalobcům musel být nejpozději ke dni 1. 1. 2016 promlčen. K žalovaným pozemkům uvedla, že vydání parc. č. , Anonymizováno, /1 v k. ú. a obci , adresa, nebrání žádná překážka. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /6 v k. ú. a obci , adresa, není z převodu vyloučen, nicméně je k převodu na žalobce nevhodný, neboť k němu byla v roce 2017 ze strany Správy národního parku Šumava podána žádost o realizaci změny v nakládání s majetkem podle zák. č. 219/2000 Sb., která se domáhá převodu předmětného pozemku do svého vlastnictví za účelem zabezpečení výkonu její působnosti. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /2 v k. ú. a obci , adresa, je z převodu vyloučen z důvodu překážky ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb. Ze sdělení , právnická osoba, , adresa, vyplývá, že tento pozemek je částečně zastavěn veřejně prospěšnými stavbami, konkrétně přes pozemek vede koridor technické veřejné stavby TI 134. EP 26 – plynovod VTL , adresa, – , adresa, . Pozemek se dále nachází v zóně chráněné krajinné oblasti a je evropsky významnou lokalitou. K pozemku p. č. , Anonymizováno, /9 v k. ú. , Anonymizováno, , obec , adresa, uvedla, že je k převodu nevhodný, neboť se nachází v zastavitelném území obce, plochy smíšené obytně rekreační. Rovněž bylo ze snímků mapy patrné, že se na něm nachází stavba. Podle posudku znalce , tituly před jménem, J. , Anonymizováno, činí cena žalovaných pozemků (v pořadí uvedeném shora) 148 019,10 Kč, 36 507 Kč, 77 298,11 Kč a 398 989 Kč. Cena posledního, po oddělení geometrickým plánem má výměru 2 167 m² (bod. 23. odůvodnění), je 211 294 Kč.3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce je právním nástupcem restituentů podle ZoP tak, jak je uvedeno v žalobě. Rovněž jsou nesporná rozhodnutí žalované o nevydání odňatých pozemků uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku a cena pozemků, které jsou předmětem řízení (bod 2. odůvodnění, čl. 1321 spisu v případě posledního pozemku).4. Původní žalobkyně a , jméno FO, dne 19. 2. 2019 zaslali Státnímu pozemkovému úřadu žádost o zaslání soupisů všech nároků vzniklých a vypořádaných dle ZoP za nevydané pozemky oprávněným osobám. V případě první jmenované žalovaná uvedla, že eviduje u ní nárok 4 427,75 Kč, u druhého - 5,27 Kč. Zástupkyně dále požádala o vydání rozhodnutí o restituční