5 C 201/2025-48 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 3. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 81 470,05 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2023, smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 120 000 Kč, z čehož žalovaný vyčerpal 79 307,72 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalovanému zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 1. 4. 2025.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, doručeno mu bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2023, která byla uzavřena distančním způsobem. Na základě ní byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 120 000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal 79 307,72 Kč. Na uvedený úvěr žalovaný dle sdělení žalobkyně uhradil částku 8 589 Kč, zbývající částky ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2024 nezaplatil.5. Soud vyzval žalobkyni po seznámení se s listinnými důkazy předloženými žalobkyní, aby žalobkyně předložila a označila důkazy k prověření příjmů a výdajů žalovaného za odpovídající období, posouzení závazků žalovaného a jejich splnění, majetkovou situaci žalovaného apod. K výzvě ze dne 10. 7. 2025 se však žalovaný žádným způsobem nevyjádřil, nedoložil soudu listiny prokazující příjmy žalovaného, jeho výdaje, eventuelně dluhy, neměla tedy žalobkyně žádné dostatečné podklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Jestliže žalobkyně původně sjednala s žalovaným spotřebitelský úvěr ve výši 120 000 Kč, pak z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně měla dostatek informací pro to, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost, a poskytnout žalovanému takto vysoký úvěr. Že žalovaný úvěr řádně nesplácela, dokládá skutečnost, že žalovaný nebyl schopen řádně a včas úvěr splácet. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že zkoumala úvěruschopnost pouze z veřejně dostupných zdrojů, když provedla lustraci v systémech NRKI, CEE, ISIR. Žádné další podklady pro zkoumání úvěruschopnosti neměla, když jiným způsobem nezkoumala příjmy ani výdaje žalovaného, neměla k dispozici ani žádný výpis z účtu. Za dané situace žalobkyně řádně před poskytnutím takto vysokého úvěru 120 000 Kč neměla podklady pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tedy zda je schopen řádně splácet úvěr.6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2023 uzavřený původně na částku 120 000 Kč, z čehož byla vyčerpána částka 79 307,72 Kč, na kterou žalovaný zaplatil částku 8 589 Kč. Tuto částku soud započítal na původně poskytnutou jistinu 79 307,72 Kč, zbývá tedy doplatit 70 718,72 Kč. Jestliže žalobkyně žalovala 81 470,05 Kč a žalovaný je povinen zaplatit 70 718,72 Kč, pak žalobu soud zamítl co do částky 10 751,33 Kč s veškerým příslušenstvím. Soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru za neplatnou a žalovaný je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit poskytnutou nezaplacenou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobě tak bylo vyhověno co do jistiny 70 718,72 Kč a co do zbývající částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Po právní stránce soud vychází z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Smlouva byla původně uzavírána dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. Žalovaná částka tedy byla žalobkyni přiznána z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.10. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 70 718,72 Kč a neúspěšná co do částky 10 751,33 Kč. Žalobkyně tak byl úspěšná co do 87 % a neúspěšná co do 13 %. Má tedy právo na 74 % nákladů řízení. Soud rozhodoval o náhradě řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení jsou zaplaceny soudním poplatkem ve výši 3 260 Kč. Advokát má právo na čtyři úkony právní služby ve smyslu vyhl. 177/1996 Sb. po 4 380 Kč za jeden úkon, za čtyři úkony (příprava + převzetí obhajoba, sepsání žaloby, výzvu k plnění a přítomnost při jednání dne 26. 8. 2025) celkem 17 520 Kč. Advokát má právo ke dvěma úkonům na režijní paušál po 300 Kč, neboť se jedná o úkony přípravu + převzetí obhajoby a předžalobní výzvu před novelizací zákona č. 177/1996 Sb., za dva úkony tedy 600 Kč. Dva úkony potom byly vykonány v roce 2025, a to podání žaloby a přítomnost při jednání, za dva úkony po 450 Kč má advokát právo na 900 Kč. Advokát vyúčtoval také cestovné z Českých Budějovic do Českého Krumlova a zpět, za ujetých 52 km osobním automobilem , Anonymizováno, má advokát právo za spotřebované palivo na 2,8454 Kč, neboť se jedná o cestovné vypočítané podle vyhl. 475/2024 Sb., kdy cena pohonných hmot motorové nafty je stanovena 34,70 Kč. Náhrada za amortizaci vozidla pak 5,80 Kč. Za jeden kilometr má tak celkem advokát právo na 8,645 Kč. Při ujetých 52 km má advokát právo na 449,56 Kč. Advokát má také právo na ztrátu času za dvě půlhodiny po 150 Kč, celkem 300 Kč. Z celkové částky 19 769,56 Kč má advokát právo na 21 % DPH, celkově tedy na částku 23 921,16 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 3 260 Kč činí náklady řízení celkem 27 181,16 Kč. Žalobkyně má právo na 74 % těchto nákladů řízení, celkově tedy na částku 20 114,06 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal.11. Povinnost zaplatit žalovanou částku a náklady řízení v pravidelných měsíčních splátkách uvedených ve výroku tohoto rozsudku vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalovaného řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.