5 C 211/2025-30 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání platebního rozkazu) ze dne 19. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 45 105,27 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 26. 6. 2022, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ve věci bylo ve smyslu § 115 a) o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, doručeno jí bylo fikcí, soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal. Soud následně rozhodoval na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.3. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dne 23. 6. 2022, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 00 Kč, který měl být splacen v 18 měsíčních splátkách po 2 884 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky. Finanční prostředky žalovaná převzala. Žalovaná úvěr částečně splácela, když zaplatila celkově 5 500 Kč, poslední splátka byla uhrazena 15. 10. 2022. Upomínka byla žalované zaslána dne 31. 12. 2024, ani poté zbytek částky uhrazen nebyl. Žalovaná zbývající jistinu ani úroky neuhradila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že příjmy žalobkyně činily ze státní podpory 29 280 Kč, když vycházel pouze z prohlášení žalované, že nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčky. Tvrzení žalované však nijak žádným způsobem neověřovala. Z uvedeného nevyplývá, že by byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, příjmy a výdaje žalované, její závazky, jejich plnění a majetková situace žalované. Jestliže poskytovatel úvěru neposoudil řádně schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích spotřebitele, dosavadních dluzích, pak soud považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za neplatnou, jak stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na to, že žalované byly skutečně poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze 5 500 Kč, soud se proto rozhodl tuto splátku započítat na zaplacenou jistinu, když smlouva o úvěru byla shledána jako neplatná, a žalovaná je povinna zbývající část jistiny vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení.4. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení pro neplatnost smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 6. 2022 (v původní výši 25 000 Kč), č. smlouvy , Anonymizováno, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou, částku 19 500 Kč na jistině. Co do zbývajících částek soud žalobu zamítl.5. Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1, dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších druhů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud tedy shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť nebyly splněny podmínky § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel zkoumal sice úvěruschopnost spotřebitele, nikoliv však řádně, a poskytl spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1. Při posouzení smlouvy jako neplatné vychází soud z toho, že žalovaný, který převzal dluhy od poskytovatele úvěru, se na úkor poskytovatele bezdůvodně obohatil. S ohledem na to soud rozhodl o povinnosti žalované vrátit žalobkyni částku 19 500 Kč na poskytnuté jistině. Co do zbývající částky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť smlouva nebyla uzavřena řádně a je neplatná. Postoupení pohledávky bylo učiněno v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.9. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to co do částky 19 500 Kč, neúspěšná co do částky 25 605,27 Kč. Soud proto rozhodl o tom, že řádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu §§ 142 odst. 2 o. s. ř.10. Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč měsíčně vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované možnost splácet dlužnou částku po 800 Kč měsíčně. Soud vycházel z toho, že příjmy žalované jsou ze státní podpory, tomu odpovídá i delší lhůta k plnění. Povinnost plnit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.