5 C 292/2024-97 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 10. 9. 2024 žádala vydání rozhodnutí, jímž by soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 149 694 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou č. , hodnota, – půjčka ze dne 13. 7. 2023. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 104 000 Kč, když prostředky převedla na účet žalované. Před uzavřením spotřebitelského úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registru SOLUS a NRKI – nebankovní registr klientských informací. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 678 Kč k 15. dni počínaje měsícem srpen roku 2024, když žalovaná však na dluh uhradila pouze jednu splátku, a to 15. 8. 2023 částku 4 678 Kč. Ačkoliv byla upomínána, zbytek dluhu neuhradila. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 21. 11. 2024, když na jistině žádala o 8 995,6 Kč s příslušenstvím méně, na smluvní pokutě o 2 748,95 Kč méně a snížila i úrok z úvěru z původních 44,62 % na 9,46 %. Soud tak řízení částečně zastavil. Následně žalobkyně žádala a předmětem řízení zůstalo zaplacení pohledávky ve výši 107 007 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 107 007 Kč ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, na smluvní pokutě žádala 30 943,45 Kč a dále žádala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 9,46 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 21. 11. 2023 do 14. 12. 2023, úrok ve výši 9,46 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 15. 12. 2023 do 15. 12. 2023 a úrok ve výši 15 % ročně z částky 103 189,04 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 11. 2023 dosáhne částky 269 452 Kč. Žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.2. Žalovaná se k jednání nedostavila, doručeno jí bylo fikcí, ve věci se nevyjádřila.3. Soud v řízení provedl účastníky navržené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejích vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Smlouva o úvěru: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 13. 7. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru – půjčka č. , hodnota, , na základě níž žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 104 000 Kč, který převedl na její účet. Účastníci se dohodli, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou 44,62 % ročně. Žalovaná ho měla splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 678 Kč. Smlouva o úvěru byla tak mezi účastníky uzavřena v souladu s § 2395 o. z., když jde o úvěrovou smlouvu, jejíž základní náležitostí je závazek žalobce jako úvěrující osoby žalované jako úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky a závazek žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Úvěruschopnost žalované: Žalobkyně před uzavřením úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, když ověřila úvěrovou historii žalované v databázi SOLUS a NRKI. Databáze byla bez negativního příznaku. Žalobce dále z výpisů z účtu žalované za období od 11. 3. 2023 do 10. 7. 2023 ověřil pravidelný příjem žalované a výdaje žalované. Na základě toho došlo ke schválení úvěru a oznámení toto skutečnosti žalované. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně před uzavřením úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní zkoumána řádně. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posoudila podle § 86 odst. 1,2 zákona č. , hodnota, Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o výši sjednaného úroku z úvěru, ten soud posoudil s ohledem na dobré mravy.6. Úrok z úvěru: Z databáze ARAD ČNB byly zjištěny obvyklé úroky ve výši 9,46 % ročně k datu sjednání úvěru 13. 7. 2023, a to při spotřebitelském úvěru. Pokud soud vychází z judikatury Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 4498/2007 a 33 Cdo 2029/2018 týkající se úroků, pak soud vychází z toho, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy a dovodil tak soud částečnou neplatnost úvěrové smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. K výzvě soudu žalobce vzal žalobu částečně zpět a žádal jen úroky obvyklé. Soud neposoudil tak smlouvu jako jednání, které by bylo absolutně neplatné v plném rozsahu. Následně soud postupoval podle § 1802 o. z., a přiznal žalobkyni pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud tak zohlednil sjednanou výši splátek ve výši 4 678 Kč a provedl nový výpočet délky splácení úvěru při úrokové sazbě obvyklé 9,46 % ročně podle kalkulačky Beck online. Soud vycházel ze smlouvy mezi účastníky, když si nesjednali, že by splátky byly nejprve započítávány na jistinu úvěru. Soud tak vychází z tvrzení žalobce, že na splátky úvěru byla jediná zaplacená splátka ve výši 4 678 Kč započtena pouze co do 810,96 Kč, tedy na jistině zůstává neuhrazena částka 103 189,04 Kč. Zbývající částku žalobce započetl částečně na smluvní pokutu a částečně na úrok z úvěru. Protože vzal žalobce žalobu částečně zpět, když původní žalobce žádal jistinu ve výši 116 002 Kč a řízení bylo zastaveno co do částky 8 995,60 Kč, zbývá nedoplatek 107 006,40 Kč, žalobce uvedl nesprávně 107 007 Kč, tedy o 0,60 Kč více. Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 107 006,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, když výše zákonného úroku z prodlení odpovídá zákonné výši. Dále soud vyhověl co do pohledávky ve výši 30 943,45 Kč na smluvní pokutě, když byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a toto odpovídá maximální výši uvedené v § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Původně požadovanou smluvní pokutu ve výši 33 692,40 Kč žalobce rovněž ponížil na částku 30 943,45 Kč, když co do smluvní pokuty 2 748,95 Kč vzal žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Soud přitom při výpočtu smluvní pokuty stejně jako žalobce vycházel z nové dlužné jistiny 103 189,04 Kč počítané z úroku z úvěru ve výši 9,46 % ročně, nikoliv v původně sjednané výši 44,62 % ročně. Pokud jde o úrok z úvěru, zde soud vychází tedy z databáze ARAD, kdy k datu 13. 7. 2023 činila obvyklá úroková sazba 9,46 % ročně. Ohledně úroku nad 9,46 % ročně do původně sjednané výše 44,62 % ročně bylo řízení k návrhu žalobce zastaveno. Soud při rozhodování o úroku z poskytnutého úvěru tedy vychází z úroku 9,46 % ročně za 90 dnů následujících po prodlení žalovaného, když 90 dnů po 21. 11. 2023 uplynulo 18. 12. 2024, nikoliv 15. 12. 2023, jak uváděl žalobce. Za následující období od 19. 2. 2024 soud žalobci přiznal úrok z úvěru ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, neboť úrok nebyl sjednán nižší. Za toto následující období má tedy žalobce právo na úrok z úvěru ve výši 15 % ročně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Nad rámec původně žalované částky do částky, která byla tímto rozsudkem žalobci přiznána, soud žalobu zamítl.7. Výše původně sjednaného úroku se zjevně příčí dobrým mravům, je nutné dovodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1 o. z., 588 o. z., a 576 o. z. Soud v tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům, když obvyklé úroky v daném místě a čase činily 9,46 % ročně, žalobkyně však sjednal úroky ve výši 44,62 % ročně. V této věci soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018, když soud dovodil, že ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbývajících ujednání úvěrové smlouvy, a že závěry Nejvyššího soudu ČR dopadající a vztahujících se ustanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., jsou aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 2395 a následujících o. z. Soud proto dovodil dílčí neplatnost předmětné smlouvy ohledně ujednání o výši úroků z úvěru. Nepovažuje jako neplatnou tedy celou smlouvu o úvěru. Při neplatném ujednání o výši úroků z úvěru je nutné postupovat podle § 1802 o. z., a žalobkyni přiznat pouze obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Při obvyklých úrocích na místo vyšších sjednaných úroků tak nemůže v plném rozsahu obstát ani ujednání o splátkovém kalendáři. Poklesem výše úroků z úvěru nutně dojde k úpravě počtu splátek. Soud tak ve smyslu § 1802 o. z., učil obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka. Jestliže úrok je soudem snížen, pak zcela logicky musí dojít ke snížení počtu splátek žalovaného, který se tímto nedostane do zhoršeného postavení dlužníka. Žalobkyně měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal, nebo nad který má kontrolu (§6 odst. 2 o. z.). Podle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Jestliže žalobkyně žádala úrok z úvěru do maximální částky 269 452 Kč, pak soud tuto maximální výši úroků snížil na částku úvěru ve výši 104 % násobené 12