5 C 352/2024-25 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 4. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 105 124,25 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru dne 28. 1. 2021, č. smlouvy , RČ, , na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz EPR , č. účtu, -11 ze dne 17. 1. 2024, který však byl zrušen pro nedoručení žalovanému.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud rozhodoval bez nařízení jednání za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř.4. Žalobkyně v řízení předloženými listinnými důkazy prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , RČ, ze dne 28. 1. 2021, na základě níž byla žalované poskytnuta finanční částka 50 000 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, když zjistil, že žalovaná podle svého vlastního prohlášení má měsíční příjem 32 536 Kč a celkový příjem domácnost je 72 536 Kč. Uvedla měsíční výdaj 20 000 Kč. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že za poskytnutí úvěru bude poskytnuta právní předchůdkyni žalobkyně částka 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a za možnost flexibilního splácení částka 10 140 Kč. Jestliže žalobce v žalobě uváděl, že úvěr byl úročen úrokovou sazbou 22,38 %, pak toto v řízení ani k výzvě neprokázal. Dle smlouvy byl úročen 86 %, což je částka, která je nepřiměřeně vysoká a v této části smlouvy v části sjednané úrokové sazby je tedy neplatná. Soud tak vycházel ze systému ARAD, kde obvykle úroky činí k datu uzavření smlouvy 28. 1. 2021 výši 7,83 %. Soud tedy zamítl nepřiměřeně vysoké úroky a stanovil úroky ve výši obvyklé, tedy 7, 83 % ročně. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit na žalobkyni na jistině 47 500 Kč, když žalovaná zaplatila pouze jedinou splátku, a to 15. 3. 2021 částku 2 500 Kč. Tuto soud započetl na jistinu. Žalovaná se tak dostala do prodlení s další splátkou, která podle smlouvy byla splatná vždy druhého dne v měsíci. Počínaje dnem 2. 4. 2021 se tedy žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu. Částka ve výši 1 500 Kč je poplatek za uzavření smlouvy a částka ve výši 10 400 Kč je poplatek za komfortní splácení. Celkově tak žalovaná dluží žalobkyni 59 410 Kč. Úrok z úvěru soud tedy stanovil jen z částky úvěru, tedy 47 500 Kč ve výši 7,83 % od 2. 4. 2021 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení potom soud stanovil ve výši 8,25 % ročně, když je výše úrokové sazby k I. pololetí roku 2021. zákonné úroky z prodlení je tedy povinna zaplatit žalobkyni z celkové částky 59 410 Kč, rovněž od 2. 4. 2021 do zaplacení. Co do zbývající částky nad částku, která byla soudem přiznána do žalované částky, soud žalobu zamítl.5. Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou, č. smlouvy , RČ, ze dne 28. 1. 2021, celkově částku 59 410 Kč s příslušenstvím. Co do zbývající částky nad částku, která byla soudem přiznána do žalované částky, soud žalobu zamítl.6. Po právní stránce soud hodnotil vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., když smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že ve prospěch úvěrovaného poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., když písemná smlouva je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu a určení jednající osoby. Ve smyslu § 142a) zákona č. 99/1963, byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby. Nárok na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb.7. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Výše sjednaného úroku se příčí dobrým mravům a je nutné dovodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (úvěrové smlouvy) v této části, a to podle § 580 odst. 1, 588 a 576 o. z. V tomto případě shledal sjednané úroky jako úroky, které se příčí dobrým mravům v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 449/2007 a 33 Cdo 2029/2018. Žalobkyně přitom měla povinnost jednat v právním styku poctivě, jak stanoví § 6 odst. 1 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal anebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z., zejména zneužití práva nepožívá právní ochrany.8. Výrok o nákladech řízení odpovídá tomu, že žalobkyně i žalovaná byly v řízení částečně úspěšné a částečně neúspěšné, když úspěch a neúspěch ve věci se zhruba mezi účastníky rovnal. Soud tak rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož, mě-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.9. Povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 o. s. ř., povinnost zaplatit náklady řízení k rukám advokáta vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.